David Vichnar

- Czech Republic -

David Vichnar holds a double PhD from Charles University and Université de la Sorbonne Nouvelle, Paris. Apart from lecturing at the DALC, he teaches at ECES and at the University of South Bohemia. He works as an editor, publisher and translator. His publications include Joyce Against Theory (2010), Hypermedia Joyce (co-edited, 2010), Thresholds: Essays on the International Prague Poetry Scene (edited, 2011), Praharfeast: James Joyce in Prague (co-edited, 2012), Terrain: Essays on the New Poetics (co-edited, 2014) and Subtexts: Essays on Fiction (2015). He translates into English from Czech (Louis Armand, Snídaně o půlnoci, 2013), German (Melchior Vischer, Second through Brain, 2015) and French (Philippe Sollers, H, 2015). In 2011-15 he co-edited VLAK magazine. Vichnar co-organises the annual Prague Poetry Microfestival, and manages Litteraria Pragensia Books and Equus Press. His research and teaching areas include James Joyce studies, modernism & modernity, 20th century experimental literature, historical & postwar avant-garde, contemporary fiction, and historical & modern literary theory.

More about the translator

Translated by David Vichnar

I Love My Grandmother More Than Young Women / I. Miluji svou babičku víc než mladé dívky

“Nature’s most beautiful gift is life,
life’s most beautiful gift is youth,
youth’s most beautiful gift is love.”

[…] I’m grandma’s favourite. It’s not my fault, she took to me from my earliest boyhood. Instead of dishabituating myself from my grandfilial bonds, circumstances granted me her presence more and more often. For her part, it was the need of higher-quality medical care that brought her to my town, I on the other hand had no idea what to do with a title-adorned unemployment, and rather than work at phone support or sell hamburgers I’d go to hers. I’d snuggle by her bed as she tickled me under the chin and professed her love to me childishly, and I sat by her even when in throes she would beg me: “Kill me and bury me in the ground!”
I myself didn’t like grandma very much. I was, just like Havel’s republic, round twenty years of age, the optimism of the hooray-90s twitching in spasm and I, following adolescent premonitions, was at last dramatically coming to terms with tradition imposed upon me as part of the process of humanising the animal. Gone was both artistic provincialism and disarrayed sexuality with its originator called the Catholic church, or possibly the love of one’s neighbour, neighbourer and neighbourest, including love grandfilial. I made the vulnerable grandma into a monstrous symbol of hypocrisy of all kinds. In chapels, which to my mind blended with coffins, while suddenly in the gust of life every single tree was suddenly asway, I even cursed her vulgarly, feeling myself morally superior to her from the position of the disappointed. We were both suffering.
My own shadow whispered to me about suicide. The new meaningless life was busy playing Nietzsche by urging me to seize my own body and turn it itself into word-value. And so I donated my eyes to studying, my legs carried me through the seven seas, my lap accepted the fate of ascetic dreams… Sadly, neither the previous period of Apostle Peter, nor the current phase of Judas brought me a sufferable inner composure. Even if I changed my name, emigrated, had myself operated on… there was no escaping the past. Its ultimate triumph, when upon setting foot to a desert island with my books in hands and seeing inside a pristine jungle saw the same icon grandma kept under her pillow, was the authority of Childhood.
My grandma! I’ve yielded to many a siren of this world and now it remains for me to discern this piece of banality that vainly I’ve been beating to death inside me in favour of imagination. I shall spread it out like something non-banal and fasten myself to it. […]
Translated by David Vichnar
„Najkrajším darom prírody je život,
najkrajším darom života je mladosť,
najkrajším darom mladosti je láska.“

            […] Jsem babiččin nejmilovanější. Nemůžu za to, oblíbila si mě odmala. Místo toho, abych vnukovské vazbě odvykl, okolnosti mi naopak dopřávaly její přítomnost čím dál častěji. Z její strany to byla potřeba kvalitnější lékařské péče, co ji přivádělo do našeho města, já si zas nevěděl rady s otitulovanou nezaměstnaností a než být telefonistou či prodávat hamburgery, chodil jsem k ní. Tetelil jsem se u její postele, když mě šimrala pod bradou a dětinsky mi vyznávala lásku, a seděl jsem při ní i tehdy, když mě v mukách prosila: „Zabi ma a zakop do zeme!“
            Sám jsem ale svou babičku příliš rád neměl. Bylo mi stejně jako Havlově republice okolo dvaceti, optimizmus hurá-devadesátek se škubal v křečích a já se po puberťáckých předzvěstech konečně dramaticky vypořádával s tradicí, která mi byla v procesu polidšťování zvířete vnucena. Za své vzal jak umělecký provincionalizmus, tak neuspořádaná sexualita i její původce jménem katolická církev, potažmo láska k bližnímu, bližšímu a nejbližšímu včetně lásky vnukovské. Z bezbranné babičky jsem si učinil nestvůrný symbol pokrytectví všeho druhu. V kaplích, které mi splynuly s rakvemi, zatímco ve větru života se náhle kýval každý strom, jsem ji dokonce vulgárně proklínal, cítiv se nad ni z pozice zklamaného morálně povýšen. Trpěli jsme oba.
            Vlastní stín mi šeptal cosi o sebevraždě. Nový život bez Smyslu zase nietzscheovsky provolával, abych se především zmocnil svého těla a učinil je samé slovem-hodnotou. A tak jsem daroval své oči studiu, nohy mě prováděly napříč devaterem cizích zemí, můj klín přijal úděl asketických snů… Žel jako ani předchozí etapa ve znamení apoštola Petra, tak ani nynější fáze Jidáše mi nepřinesla snesitelné vnitřní rozpoložení. I kdybych se přejmenoval, emigroval, přeoperoval… minulosti nešlo uniknout. Jejím konečným triumfem, jakmile jsem stanul s knihami na jednom opuštěném ostrově a v nedotknuté džungli spatřil tu samou ikonu, jíž babička chovala pod polštářem, byla autorita Dětství.
            Babičko moje! Podlehl jsem kdejakým sirénám světa a nyní mi zbývá rozpoznat tento díl banality, kterou jsem v sobě dosud marně utloukal ve prospěch představivosti. Rozevřít ji jako něco nebanálního a připoutat se k ní. […]
II Love My Grandmother More Than Young Women / II. Miluji svou babičku víc než mladé dívky
“School of life”

As I cut myself while depilating a kiwi – “Now you’re going to have to graduate from another school, the ordinary kind. You’ve got to learn to cook, tidy, change the sheets… I’ll be your schoolmistress.”

“I know that I know nothing”
- Socrates! (stuck in her head thanks to TV quiz shows)
- Where do you know him from? The factory?
- Yeah, he worked the drawing board next to me and wore a striped shirt.
“Although I’ve got nothing, I always give you something.”

Through these words, grandma defined herself more appositely than how she’s appropriated by the sociological dictionary, i.e. “the grandmother is a very important institution for the functioning of the family and a systemic feature.”
I’m growing old – I’m in the way – I’m more and more redundant – less and less self-reliant – only my hardships proliferate…
Old age needs to express itself sensibly, this even through its nonsensicality, once it ceases to be helpful by its own means. So what, that grandma can look after the kids, help out in the household, have stories to tell… Days will come when she’s more helpless than a child, when she doesn’t help and can barely speak.
That’s when I’ll love her the most.

Anti-romantic

She never got drunk.
She fled all the skips immediately after she helped decorate the dancehall. No flirting, let alone Dionysus.
Her harshest swearword was “jiminy”.
She never saw, had no need to see, the sea.
She never climbed a mountain peak.
She’d been abroad only once, a work outing, no distinctive impressions.
No vestige of charisma, intellectualism, interest in sports…

Sensation!

No fewer than three sturdy fellows dragged grandma up the church stairs today.
“Well at least I’ll give them something to remember.”
If only one could preserve those moments in which nothing special happened…
Translated by David Vichnar
„Škola života“

Když jsem se pořezal při depilaci kivi – „Teraz ešte musíš urobiť jednu školu, takú obyčajnú. Naučiť sa variť, upratovať, periny prevliekať... A ja tam budem riaditeľkou.

„Viem, že nič neviem“
- Sókratés! (utkvělo jí díky vědomostním TV-soutěžím)
- Odkud ho znáš? Z továrny?
- Áno, rysoval vedľa mňa návrhy strojov a nosil pruhovanú košeľu.
„Aj keď nič nemám, vždy ti niečo dám.“

Takto se babička definovala výstižněji, než jak si ji přivlastňuje slovník sociologů, aneb „babička je velmi důležitou institucí pro fungování rodiny a systémovým prvkem“.
            Stárnu – překážím – jsem čím dál zbytečnější – nesoběstačnější – množí se pouze mé útrapy…
            Stáří se potřebuje smysluplně projevovat, a to i skrze svou nesmyslnost, přestává-li být nápomocné vlastními silami. No a co, že babička pohlídá děti, pomůže v domácnosti, povypráví své vzpomínky… Dost možná přijdou dny, kdy bude bezbrannější než dítě, kdy nepomůže a sotva promluví.
            Tehdy ji miluji nejvíce.

Antiromantička

Nikdy se neopila.
Z tancovaček prchala hned potom, co pomohla s výzdobou sálu. Žádný flirt, natož Dionýsos.
Nejsprostěji nadávala „krupica“.
Neviděla, nepotřebovala vidět moře.
Nešplhala na štíty velehor.
V zahraničí byla snad jednou, s pracovním zájezdem a bez výrazných dojmů.
Ani stopa charismatu, intelektuálství, záliby ve sportech…

Senzace!

Do schodů kostela dnes babi vynášeli rovnou tři urostlí chlapi.
„Aspoň sa bude mať na čo spomínať.“
Moci tak zachovat ty chvíle, kdy se nic zvláštního neudálo…
III Love My Grandmother More Than Young Women / III. Miluji svou babičku víc než mladé dívky

Television
“A combination of the microwave oven and puppet theatre.” /V. F./

Originally purchased as an attractive companion to grandma’s solitude. A distractive voice with no ears. Later an intruder in the time of our visits. I visited with view to the TV programme, so as not to disturb her favourite shows. And when sometimes we had nothing to say to each other, it was I turned the TV on.
The TV often clamoured for no-one. Clamoured while grandma was crying. Clamoured during our parting. In the background of every pathos trundled the prescribed, edited, regime-sanctioned… clamour.

“The grandmas have only interpreted the fairy tales, in various ways. The point, however, is to change them.” (Karl Marx)
“When I hear the word grandma, I reach for my gun.” (Joseph Goebbels)
“It’s one giant leap for grandma, and absolutely nothing for mankind.” (Neil Armstrong)

Anatomy

Before bedtime she’d come tuck us in, wishing goodnight to every single body part individually. Beginning with the head and down toward the feet:

“Good night, li’l hair, good night, li’l eyes, good night, nosey…”
“Leave out the li’l tongue, we’ve still got some talking to do.”
“Good night, li’l neck, good night, li’l hands, good night, li’l chest, good night, tummy, good night, li’l legs…”
“You’ve left out the wee-wee!”

Kiss

One time I came to the hospital when she was down with the flu, and so I had to put on a plastic coat, a facecloth, a pair of gloves.
How terrible – kissing her mouth through a facecloth. Shaking her hand through a glove.

Turning to ashes

The lot bestowed upon humanity by ur-mother Eve.
From grandmother Marie I know the contrary obsession of dusting (as if cleaning-up were a revolt against death; in tidied-up spaces I don’t quite feel like myself).

There’re various kinds of dust (perhaps someone will find that comforting?): clay dust, flower dust, skin dust, book dust, even stardust, dust from the stool of mite who feed on dust. Dust in the form of a crust, wisp, wind or the dusty trail.

Dust gathers on anything long untouched.
While dusting, there’s new dust peeling off my hands.
Dust is born even when I touch you.
Translated by David Vichnar
Televize

„Kombinace mikrovlnné trouby a loutkového divadla.“ /V. F./

Původně pořízená jakožto přitažlivý společník do babiččiny samoty. Rozptylující hlas bez uší. Později vetřelec v čase našich návštěv. Docházel jsem s ohledem na TV-program, abych ji nerušil při oblíbených pořadech. A pokud jsme si někdy neměli co říct, byl jsem to já, kdo ji zapínal.
            Televize mnohdy hlučela pro nikoho. Hlučela, když babi plakala. Často i při loučení. V pozadí každého patosu se zatvrzele valil ten předepsaný, prostříhaný, režimem posvěcený… hluk.

„Babičky nám pohádky jen různě vykládaly, jde však o to je změnit.“ (Karl Marx)
„Slyším-li slovo babička, sahám po revolveru.“ (Joseph Goebbels)
„Je to obrovský krok pro babičku, přitom zhola nic pro lidstvo.“ (Neil Armstrong)

Anatomie

Před spaním nám chodila dávat dobrou noc, a to každé části těla zvlášť. Začínalo se od hlavy, směrem k nohám:

„Dobrú noc, vlásky, dobrú noc, očička, dobrú noc, nosík…“
„Jazýček vynechej, chceme si ještě povídat.“
„Dobrú noc, krček, dobrú noc, ručičky, dobrú noc, prsia, dobrú noc, bruško, dobrú noc, nožičky…“
„Zapomněla jsi na lulánek!“

Polibek

Jednou jsem za ní přišel do nemocnice, když měla virózu, tak jsem se musel navléci do plastového pláště, roušky, rukavic.
Otřesné – políbit jí ústa přes roušku. Podat jí ruku jen v rukavici.

Obrátit se v prach

Úděl vložený lidstvu do vínku pramatkou Evou.
Od pramatky Marie znám naopak obsesi utírání prachu (jako by sám úklid vyjadřoval vzpouru proti smrti; v uklizených prostorách se necítím být ve své kůži).

Jsou různé druhy prachu (třeba to někoho uklidní?): prach z hlíny, rostlin, pokožky, knížek či dokonce hvězd, prach ze stolic roztočů, kteří se prachem živí. Prach ve formě povlaku, chuchvalce, větru anebo prašné cesty.

Prach se hromadí na všem, co zůstává dlouho netknuté.
Při utírání prachu se mi z rukou drolí nový prach.
Prach se rodí, i když se tě dotýkám
IV Love My Grandmother More Than Young Women / IV. Miluji svou babičku víc než mladé dívky

Love recycled

So it goes. I’m dating a young woman.
She’s been through enough for her years; she offered me a room, all the banality of love: Let’s be okay together, that’s enough; she gets sick quite often; grandma’s features in her face… But that’s another book.
Still, in order to seal the change, I considered it appropriate to spend a night with the young woman in the oasis of grandma’s flatlet. Meanwhile the old girl was lying at the hospital. I dressed us up in her clothes and made our bed underneath a bed trapeze unit, thinking that…

“I cannot sleep in here”

…was the title of the reportage my darling wrote for me regarding that night. The ancient décor, so appealing, took a terrible effect in her eyes from the first glance. Make love here?
Among other things she wrote:

She didn’t say “I cannot sleep in here”, but she would rather have said it. It was raining outside.
“Get dressed for bed in some of grandma’s clothes.”
“I’m not gonna sleep in your grandma’s clothes, am I.”
“But grandma’s my love.”
“I know, well...”

“Don’t be afraid”

Neither did I manage to do without a moment of horror that night: woken up by a dream about grandma’s funeral. “Don’t be afraid,” the girl dressed in her blouse was soothing me, “when you dream about these things they seldom happen.”
I recalled the words grandma would like to shout out of the casket at the mourners at her funeral:

“I’m still dreaming, thinking, remembering,
how for all I have I have to thank you.
To say this is a feat quite daring:
I love you from all my heart, I do.”

That night, sure enough, she didn’t die. Something worse happened however: What died was the exclusivity of my love for her.

Grandma, I love a young girl.

And just like you we’ll be spending most of our time together in beds.
Translated by David Vichnar
Recyklace lásky

Stalo se. Chodím s mladou dívkou.
            Na svůj věk toho zažila až až; nabídla mi pokoj, všechnu tu banalitu lásky: Ať je nám dobře, a to stačí; bývá dost nemocná; ve tváři má babičkovské rysy… To je už jiná kniha.
            A přece, abych tu změnu zpečetil, uznal jsem za vhodné strávit noc s mladou dívkou v oáze babiččiny garsonky. Stará dívka ležela mezitím ve špitále. Oblékl jsem nás do jejích šatů, ustlal nám pod hrazdou pro nemohoucí a myslel si…

„Já tu nemůžu spát“

…zněl název reportáže, kterou má milá k té noci napsala. Starobní dekor, co mi tak imponoval, působil v jejích očích strašlivě hned od prvního pohledu. Tady a milovat se?
Napsala mimo jiné:

Neřekla ‚já tu nemůžu spát‘, ale nejraději by to řekla. Venku pršelo.
„Vem si na spaní taky něco z babiččiných věcí.“
„Přece nebudu spát ve věcech tvojí babičky.“
„Ale vždyť babička je moje láska.“
„Já to vim. No.“

„Neboj se“

Ani já jsem se té první noci neobešel bez okamžiku hrůzy: vzbudil mě sen o babiččině pohřbu. „Neboj se,“ konejšila mě dívka oblečená do její halenky, „když se tohle zdá, většinou se to nestane.“
            Vybavil jsem si babiččina slova, která by chtěla při pohřbu vykřiknout z rakve lidem všem:

„Ja stále snívam, rozmýšľam, spomínam,
ako vám za všetko poďakovať mám.
Slovom sa to povedať nedá,
len tak, že vás mám zo srdca rada.“

Té noci opravdu nezemřela. Stalo se však něco horšího: Zemřela výlučnost mé lásky k ní.

Babičko, miluji mladou dívku.

A stejně jako ty budeme co nejvíc společného času trávit v postelích.
WHAT YOU WERE BORN FOR (Excerpts) / K ČEMU JSTE NA SVĚTĚ (Úryvky)

What was Sappho born for?
To become a lesbian, alas.
To set a good example
for many a non-hetero lass.
To make their own coming out
the second, true delivery
into a world that accepts
both being faithful and being free.

What was Cassandra born for?
For no-one to believe.
Even as she prophesises: “You’ll die,”
you still object: “But I… haven’t lived.”

What were the Sirens born for?
Or perhaps only half-born?
For you to leave your mommy
for another, older memory,
and dare to become airborne.

What was Psyche born for?
For Amor himself to ascertain
what love’s all about, and Venus
to become a little less certain.
The Olympus becomes all smoggy,
the selfie-stick hovers over the cenotaph,
dwindle on, split Psyche,
in the obtuse angle of analysis.

What was Dido born for?
To burn pregnant.
A true hero’s fate
differs from that of a husband.
He wins in battles! Ploughs the high seas!
Before no god does he soften…!
(But why does he weep so often?)

What was Eve born for?
To lay the first grandmotherly eggs.
For the snake to find a new Eden
between her legs.

What was Salome born for?
So we know how to lose our heads.
But the prophet! Cut asunder with a knife.
The tyrant, too, was to lose his life,
as she unveiled herself during her dance.

What was the princess born for?
To wait for the prince all her life.
Part of the package is real estate,
first just slay a dragon!
Then it’s happily ever after…–
But what about the dragon’s wife?
She’ll coil up round her newborn,
and weep for her dear gone.

What was Mona Lisa born for?
For women to become mysteries.
For no painting of women
to be done without their histories.
And when it’s done,
so it can always be re-daubed
by her who doesn’t recognise herself.
Is the female that which changes shapes?

What was Lady Macbeth born for?
For her to become queen.
Slay the king, dear Macbeth,
I’ll make sure all’s clean…
Do you love me? Prove it with your weapon!
Are there guards? Let’s slay them with a ruse!
He who doesn’t kill remains a virgin,
it’s marriage that puts killing to use.

What was Dulcinea born for?
No, she wasn’t. Quijote was wrong. –
Still he clings to his dream,
defying the whole wide world.

What was Lotta born for?
So you, Werther, have who to kill yourself for.
The same were she to become yours.
You wouldn’t even wish
that she had you both!
Were you two never to even meet –
you’d’ve shot yourself for the heck of it.

What was the Little Mermaid born for?
For the lechery of H. Ch. Paedophile
to boil up and spume in a little while.
We too have our lecher, you see?
Its name is “Pedagogy.”

What was Bovary born for?
In order to become a mistress.
But living her life in dreams only
brought her financial distress.
Are dreams just for the well-to-do?
Is dreamless sleep better for the poor?

What were the three sisters born for?
Moscow is far away, as is the cemetery,
we’ll just wave at the military,
soldiers who didn’t shoot for us…
Ours is life lived without much fuss.

What was Lolita born for?
For her to become La la li
May life bring me endless woe,
Lo Lu’s religion for me.
And should they put me in pri-
son just because she’s too tiny?
Watching her grow up would be the true misery.

What were trans women born for?
In an age so sex-dense
we mustn’t get deprived
of transcendence.

What was Yoko Ono born for?
So that she’s Japanese,
and mistaken for a Muslim,
extradited into Morocco,
or plain tortured,
e.g. by Bieber’s singing.
So, John’s waiting for you up above?
Imagine there’s no heaven...

What was Hillary born for?
With her anti-Trump run such a bummer?
She can be motherly all she wants,
one motherhood doesn’t make a summer...
When again some such smart arse
sings his high praise to mothers,
know that every dunce is somebody’s son,
even Trump himself has one!

What were you, mother, born for?
We grew up and quitted,
with dad barely buried.
And our book of fairy-tales
is up for second-hand sales.
If only you took after the book...
The older it grows, the nicer it looks.
Translated by David Vichnar
K čemu je Sapfó na světě?
Aby z ní byla lesbička.
Aby se stala příkladem
všem nehetero holčičkám.
Pro ně aby se coming out
stal druhým, pravým porodem
do světa, v němž je v pořádku
být jak věrný, tak svoboden.

K čemu je Kassandra na světě?
Aby jí nikdo neuvěřil.
I když vám zavěští: „Umřete,“
namítnete jí: „Vždyť jsem... nežil.“

K čemu jsou sirény na světě?
Nebo spíš na hraně světa?
Abyste opustil maminku
pro jinou, dávnější vzpomínku
a odvážil se létat.

K čemu je Psýché na světě?
Aby i sám bůh lásky zjistil,
co je láska, a Venuši
se zkřivila tvář nenávistí.
Olymp se smogem obalí,
selfie tyč mává nad pomníkem;
zůstaň dál, rozpolcená Psýché,
ve slepém úhlu analýz.

K čemu je Dídó na světě?
Aby shořela těhotná.
Hrdina jiný osud má
než hrát si na ženáče.
Vítězí v bitvách! Brázdí moře!
Děkuje bohům nepokořen...!
(Jen proč tak často pláče?)

K čemu je Eva na světě?
Aby z ní byla pramáma.
Aby had našel nový ráj
mezi jejíma nohama.

K čemu je Salome na světě?
Abychom svedli ztratit hlavu.
Co prorok! Toho přeťal nůž.
Ztratil ji předtím tyran už,
jen v tanci odhrnula závoj.

K čemu jsou princezny na světě?
Aby čekaly na prince.
Dostaneš k ní i majetek,
jen napřed zabij draka!
Šťastní i ve smrti budete... –
A co si počne dračice?
Stočí se k tělíčku dráčete
a nepřestane plakat.

K čemu je Mona Lisa na světě?
Aby z žen byly záhady.
Aby se obraz o ženách
netvořil ženám za zády.
Aby, když už se vytvoří,
šel vždy a znovu přepatlat
tou, která se v něm nepozná.
Ženské je to, co střídá tvar?

K čemu je lady Macbeth na světě?
Aby z ní byla královna.
Jen zabij krále, Macbethe,
já už to nějak urovnám...
Máš mě rád? Dokaž mi to zbraní!
Že má stráže? Ať padne lstí!
Kdo nezabije, ten je panic,
zabít správně je manželství.

K čemu je Dulcinea na světě?
Ne, není. To se Quijote splet. –
Přece však trvá na svém snu,
z cesty ať ustoupí mu svět.

K čemu je Lotta na světě?
Aby ses, Wertheře, měl proč zabít.
To samé, kdyby byla Tvá.
A nepřál by sis ani, aby
vás měla oba dva!
Ba nikdy se s ní nepotkat –
odprásknul by ses jenom tak.

K čemu je malá mořská víla?
By chlípnost H. Ch. Pedofila
jen co vzňala, zas vypěnila.
My máme svého chlípníka,
má jméno „Pedagogika“.

K čemu je Bovary na světě?
Aby z ní byla milenka.
Žít ovšem zcela podle snů
zle dohnalo ji v složenkách.
Jsou snad sny jen pro zazobané?
Nechte nám, chudším, aspoň spánek!

K čemu jsou tři sestry na světě?
Daleko Moskva, hřbitov taky,
jen zamáváme na vojáky,
co pro nás neztratili střelu...
Musí se žít i bez účelu.

K čemu je Lolita na světě?
Aby z ní byla lala li
Broďme se třebas kanály,
není-li lo lu pro nás kostel.
A zavřou-li mě do žalá-
ře lala že je moc malá?
Trest by byl vidět ji, jak roste.

K čemu jsou transky na světě?
V době tak na sex ujeté
nám nesmí být odcizen cit
pro transcendenci.

K čemu je Yoko Ono na světě?
Aby z ní byla Japonka
a spletli si ji s muslimkou,
vyhostili do Maroka,
anebo rovnou zmučili
třeba Bieberovým zpěvem.
Jó, že tě v nebi čeká John?
Imagine there’s no heaven...

K čemu je Hillary na světě,
když to i s Trumpem projela?
Může být sebevíc maminkou,
mateřství jaro nedělá...
A až zas ňákej myšpulín
bude psát chválu maminkám,
vězte, že každej vůl je syn,
matku má dokonce i Trump!

K čemu jsi, mámo, na světě?
Vyrostli jsme a odešli,
jen co jsme pochovali tátu.
A naše knížka pohádek
zahnívá v antikvariátu.
Kdybys tak byla po ní...
Čím starší, tím víc voní.
weather / počasí

only seldom is there
space in which the weather
opens up i’ve no idea if it’s
morning or evening
you say watching
the forest you say it’s
drawing near the creaking
of the sparse planks the knife
i wipe the cherry juice into
the ladder behind the shallow
window just imagine
the weather like
something tangible
only seldom is there
weather in which the forest
returns in the finger-
tips we feel its deep pulse
Translated by David Vichnar
málokdy vznikne
prostor kdy se počasí
otevře nevím jestli je
ráno nebo večer
říkáš a pozoruješ
les říkáš že se
přibližuje vrzání
řídkých prken nůž
do kterého otírám
šťávu z třešní
žebřík za mělkým
oknem představ si
počasí jako něco
co se dá nahmatat
málokdy vznikne
počasí kdy se les
vrací v konečcích
prstů cítíme jeho hluboký tep
march / březen

the billionaires have left for underground
shelters we’re dealing with another heatwave
the war slipping through our fingers
it’s good for such things
the fly amarita you say it’s the new
moon tables and armchairs in the reeds statues
with heads knocked-off i’m interested
in situations of return destabilisation
face coverings

a landscape spread-out
in the shape of wings
shards a former motorway
a man with a lute on his back taking a burning
book in his hand we’ve got no
plan we never were after one i brushed against
a billboard pillar with my shoulder and
i feel somewhere behind me dawn rising
i cannot tell time from space
planes of drawing paper around
the fireplace stand four horses the situation
of return sliced
bergamot we could no longer
separate ourselves from life
we’ve got no plan we never were after one
you sit at a table
reorganising the cinders it’s the new moon
there are things inside us
there’s no way of breaking into
we hold the terrain of the situation of return
the inside and the outside
Translated by David Vichnar
miliardáři odešli do podzemních
krytů my řešíme další heatwave
válka nám protéká mezi prsty
na tyhle věci je dobrá
muchomůrka červená říkáš je
nov stoly a křesla v rákosí sochy
s uraženými hlavami zajímají mě
situace návratu destabilizace
pokrývky obličeje

rozevřená krajina
ve tvaru křídel
střepy bývalá dálnice
člověk s loutnou na zádech bere do
ruky hořící knihu nemáme
plán o to nikdy nešlo otřel jsem
se ramenem o sloup billboardu a
cítím že někde za mnou se zvedá úsvit
nevím co je čas a co prostor
plochy pauzovacího papíru kolem
ohniště stojí čtyři koně situace
návratu nakrájený
bergamot už jsme se dál nemohli
oddělovat od života
nemáme plán o to nikdy nešlo
sedíš u stolu a
přerovnáváš popel je nov
máme v sobě věci do kterých
se nedá proniknout
držíme terén situace návratu
vnitřek a vnějšek
hotspot / hotspot

to believe in the world means
to incite events that
spiral out of control the ritual at the bottom
of a dry lake metaphors of sight
and light red clay architect of networks
crossing the threshold the curtain
catches on the torn wood to believe
in the world is to incite
events i turn my back on silence and
with an antique razor I make a sign
where i’ve had it
memorised the sequences of cards
keep changing some insects
disappear irrevocably others
are coming the architect of the networks opens her palm
and in it is a beetle with golden-green
elytra we’re getting ready
for the next stage and of course we have
fear somehow we work with it i’ve found
a tunnel where one can also disappear into

the first drone strike we’ve
repelled so we already can call
this place some name it’s getting
dark i’m unfolding the map and tracing the outlines
of the forgotten crossroads the architect
of networks crosses the threshold and brushes against the wall
between the sun and the moon
is a space into which
you can still fit the first raid
of drones we’ve repelled
we’re handling things to believe in the world
is to incite events
that spiral out of control
the sky has moved we’re walking through the old
ramparts, preparing for the next
stage that begins with a drawn-out
sound of a bell i turn my back the beetle
with golden-green elytra crawls
on the architect’s wrist
it’s getting dark the landscape declines

the sequences of cards are
changing in the next room there’s
a mural of the pyramid a new
sign the architect of networks crosses
the threshold the landscape declines and water surfaces
encroach into the walls
of the room i put Land of the Sun –
Jan Škrob – manuscript on the pan
two roses and i wait for the flame
we’re getting ready for
the next stage maybe tomorrow we’ll be
declaring independence
it’s getting dark to believe in the world means
to incite events that spiral
out of control i'm taking hold of the hammer as
if it were an object from another
world and no one knew
what it’s used for the landscape declines within the shards
i can make out the reflection of my own face a river
runs through the next room we’ve got no uniforms
but our coats are so talked about
Translated by David Vichnar
věřit ve svět znamená
podněcovat události které
unikají kontrole rituál na dně
vyschlého jezera metafory zraku
a světla červená hlína architektka sítí
překračuje práh závěs se
zachycuje o protržené dřevo věřit
ve svět znamená podněcovat
události otáčím se zády k tichu a
starožitnou břitvou dělám znamení
tam kde jsem si ho
zapamatoval posloupnosti karet
se proměňují některé druhy hmyzu
nenávratně mizí jiné
přicházejí architektka sítí rozevírá dlaň
a v ní je brouk se zlatozelenými
krovkami připravujeme se
na další fázi a samozřejmě máme
strach nějak s tím pracujeme našel jsem
tunel ve kterém se dá i zmizet

první nálet dronů jsme
odrazili takže už tohle místo můžeme
nějak pojmenovat stmívá
se rozkládám mapu a sleduju obrysy
zapomenutých rozcestí architektka
sítí překračuje práh a otírá se o zeď
mezi sluncem a měsícem
je prostor do kterého se
ještě vejdeš první nálet
dronů jsme odrazili
podáváme si věci věřit ve svět
znamená podněcovat události
které unikají kontrole
nebe se pohnulo procházíme po starých
hradbách připravujeme se na další
fázi která začíná protaženým
zvukem zvonu otáčím se zády brouk
se zlatozelenými krovkami leze
architektce sítí po zápěstí
stmívá se krajina klesá

posloupnosti karet se
proměňují v další místnosti je
nástěnná malba pyramidy nové
znamení architektka sítí překračuje
práh krajina klesá a do zdí
místnosti zasahují
vodní plochy dávám na pánev
Země slunce – Jan Škrob – rukopis
dvě růže a čekám na plamen
připravujeme se na
další fázi možná už zítra budeme
vyhlašovat nezávislost
stmívá se věřit ve svět znamená
podněcovat události které unikají
kontrole beru do ruky kladivo jako
kdyby to byl předmět z jiného
světa a nikdo nevěděl
k čemu slouží krajina klesá ve střepech
rozeznávám odraz vlastní tváře další
místností protéká řeka nemáme uniformy
ale o našich pláštích se tak mluví
strategy / strategie

the basis of our strategy is
irregularity a spiralling
movement a disturbance of infrastructure
it’s important to know how to be
invisible at the right moment
while knowing when to
expose yourself to attack i undress
in front of the mirror chafed by juniper branches
and leave another note for you
on the night stand it’s important
to know how to return to appear
in the gaps within gloom i say i’m
different now but really
i’m talking about something else
Translated by David Vichnar
základem naší strategie je
nepravidelnost pohyb
ve spirále narušování infrastruktury
je důležité umět být
ve správnou chvíli neviditelný
ale zároveň musíš vědět kdy se
vystavit útoku svlékám se před
zrcadlem odřeným od větví jalovce
a na nočním stolku ti nechávám
další zprávu je důležité
umět se i vracet objevovat se
v mezerách šera říkám že jsem
se změnil ale ve skutečnosti
mluvím o něčem jiném
cornelian / karneol

a well-wrought cornelian hung
at the entrance door protects the home
from a lightning strike

a home that moves but
departs from other principles the situations
of return have no more outlines
of the door it’s about how you sit
at the fireplace in the details of gestures and faces
distances touches
the days are getting shorter now and it’s important
to keep the matters of the heart

the steppe is wobbly shaky
with hot air i cover
one eye so i could see
all i need
a cornelian amulet
wrapped around my wrist

the inside and outside mingle
here the hand runs over tea
kettle the monitor becomes extinguished

out of the broken silence
crow cawing can be heard we go
where we remember the landslides
the topography vanishes in the dark

the days are getting shorter now it’s
important to keep the matters of the heart in the sparse
grass a sugar cube dissolves
Translated by David Vichnar
opracovaný karneol pověšený
u vchodových dveří chrání domov
před úderem blesku

domov který se pohybuje ale
vychází z jiných principů situace
návratu už nemají obrys
dveří je to v tom jak si sedáš
k ohništi v detailech gest a tváří
vzdálenostech doteků
dny se teď zkracují a je důležité
udržovat věci srdce

step je vratká rozechvělá
horkým vzduchem zakrývám
si jedno oko abych viděl
všechno co potřebuju
amulet z karneolu mám
omotaný kolem zápěstí

vnitřek a vnějšek se tady
prolínají ruka přejede po čajové
konvici monitor zhasíná

ze zlomeného ticha je slyšet
křik vrány jdeme tam
kde si pamatujeme sesuvy svahů
reliéf mizí ve tmě

dny se teď zkracují je
důležité udržovat věci srdce v řídké
trávě se rozpouští kostka cukru
inside and outside / vnitřek a vnějšek

with gentle gestures of the hand we
pass the spark that
has flown from the hearth the situation begins
with a bottle of blueberry wine
with the circular patterns of the day and the four
seasons with a protective ceremony
under the arch of the viaduct
i’m in two places
at the same time with a memory card
in the back pocket of my pants
and i walk through a narrow slit
between the rocks the sun rises
over the mountain in the distance it’s breaking
but perhaps i’m just noticing more
of certain movements and forces
the void doesn’t exist at the edge
of the swamp i felt i was
being observed intently
but when I turned around it was
a mere gust of wind

the situation begins with ash and black
sand with the symbol of a snake
carved into the door jamb
conversations about the past
the sun rises
above the mountain in the distance the basis
of our strategy is that we are
together moving
along the hidden lines we’re making our way
through the thicket by the railroad crossing
in the other side is another country of ruin
villages secret military
objects soggy forests
we disappear from sight and again
we meet at places
not determined in advance we lean
toward each other we read each other’s lips
at this crossroads i’ve seen
a jagged boulder several times
and now suddenly it’s not here

The sun rises over the mountain
in the distance and a tree stump
has merged with a reddish streak of light
i hear the horses neighing i’m leaving
for the edge of the swamp i begin
to feel the whole place
loosening and growing in all
directions i press myself against the rock
wall laced with golden veins
inside and outside merge
her the situation begins with a song
with the story of the dead
king with gentle gestures
of the hand we pass the spark
that has flown from the hearth
the flames are in the wind now
almost motionless for a second
a hint of a face
has appeared therein it begins to rain the inside and
outside are intertwined here
Translated by David Vichnar
jemnými gesty ruky si
předáváme jiskru která
vylétla z ohniště situace začíná
lahví borůvkového vína
kruhovými schématy dne a ročních
období ochranným obřadem
pod obloukem viaduktu
jsem na dvou místech
zároveň v zadní kapse kalhot mám
paměťovou kartu
a procházím úzkou štěrbinou
mezi skalami slunce vystupuje
nad horu v dálce láme se to
ale možná si jenom víc všímám
určitých pohybů a sil
prázdnota neexistuje na kraji
bažiny jsem cítil že mě
někdo upřeně pozoruje
ale když jsem se otočil byl
to jenom záchvěv větru

situace začíná popelem a černým
pískem symbolem hada
vyrytým do obrubně dveří
rozhovory o minulosti
slunce vystupuje
nad horu v dálce základem
naší strategie je to že jsme
spolu pohybujeme se
po skrytých liniích prodíráme se
houštím u železničního přejezdu
na druhé straně už je jiná země ruiny
vesnic tajné vojenské
objekty podmáčené lesy
mizíme si z dohledu a zase
se setkáváme na předem
neurčených místech nakláníme se
k sobě odezíráme si ze rtů
na téhle křižovatce jsem
několikrát viděl rozeklaný balvan
a teď tu najednou není

slunce vystupuje nad horu
v dálce a pahýl stromu se
spojil s načervenalým pruhem světla
slyším dusot koní odcházím
ke kraji bažiny začínám
vnímat jak se celý prostor
uvolňuje a roste do všech
směrů tisknu se ke skalní
stěně protkané zlatými žilkami
vnitřek a vnějšek se tady
prolínají situace začíná písní
příběhem o mrtvém
králi jemnými gesty
ruky si předáváme jiskru
která vylétla z ohniště
plameny jsou teď i ve větru
skoro nehybné na vteřinu se
v nich objevil náznak
obličeje začíná pršet vnitřek a
vnějšek se tady prolínají
february / únor

the woman in a hooded
cloak lights up
the keyboard the monitor
opens up on a foreign landscape a short
video with an eagle liquidating
a drone passwords moments of silence
and finally a blurred face
of a person we
wanted to meet with

next to the laptop lies
a broken bowstring two books and
a glass dildo
the person we
wanted to meet
with talks of chaos
magic the woman in the hooded cloak
scrolls down a parallel window

the architect of networks ignites
the glass noises come from
the outside as if
some animal were
rubbing against the
trailer wall it’s hot the woman
in the hooded cloak sets up
passwords moving her lips inaudibly

she turns the direction of all
things i sleep in the crushed grass
and in my dream i become an octopus’
tentacle i wake up
with senses sharpened

it’s hot the woman architect
puts a memory card
on my chest
the direction of all things turns
in the mirror i can see the forest
palms splaying out
Translated by David Vichnar
žena v plášti
s kápí rozsvěcuje
klávesnici na monitoru
se otvírá cizí krajina krátké
video s orlem likvidujícím
dron hesla chvíle ticha
a konečně rozmazaná tvář
člověka se kterým jsme
se chtěli setkat

vedle laptopu leží
prasklá tětiva dvě knihy a
skleněné dildo
člověk se kterým
jsme se chtěli
setkat mluví o magii
chaosu žena v plášti s kápí
scrolluje v paralelním okně

architektka sítí zapaluje
sklo zvenku se ozývají
zvuky jako by
se o stěnu maringotky
otíralo nějaké
zvíře je horko žena v plášti
s kápí nastavuje
hesla neslyšně pohybuje rty

obrací se směr všech
věcí spím ve slehlé trávě
a ve snu se stávám chapadlem
chobotnice probouzím
se se zostřenými smysly

je horko architektka
sítí mi pokládá na hruď
paměťovou kartu
obrací se směr všech věcí
v zrcadle vidím les
dlaně se rozevírají
four rivers / čtyři řeky

a man with scars on his chest takes
a smouldering elder branch in his hand
the mountains part and their coldness
runs down my body
there’re four rivers meeting here three
live ones and a dead one the laptop
in the wet sand making a nearly
imperceptible sound
reminiscent of the wind’s rustle
i sit at a tray with a translucent apple and
with a swarm of bees behind my back it’s all
in everything you say there’re four pearls
on your forehead three black and a white one

every situation we decide
to live through really
brings us back to the world
to crevices and apertures
in the dark we become part
of the territory but the territory resists
motionlessness it towers and churns
Translated by David Vichnar
muž s jizvami na hrudi bere
do ruky doutnající větev bezu
hory se rozestupují a jejich chlad
mi projíždí celým tělem
setkávají se tady čtyři řeky tři
živé a jedna mrtvá laptop
ve vlhkém písku vydává skoro
nepostřehnutelný zvuk
který připomíná šumění větru
sedím u tácu s průsvitným jablkem a
za zády mám včelí roj všechno
je ve všem říkáš na čele máš čtyři
perly tři černé a jednu bílou

každá situace kterou se
rozhodneme doopravdy prožít
nás přivádí zpátky ke světu
k trhlinám a otvorům
ve tmě stáváme se součástí
území ale území samo vzdoruje
nehybnosti vzpíná se a víří
spectrum / spektrum

the pattern in the space gets animated
through walking i’ve remembered
mushrooms dripping with translucent milk
eaten because of the slightly oppressive
feel in the mouth i’m trying to move
here so i don’t disturb
anything the soft drumbeats
keep things on one plane i’m trying
to measure time in new units
subvert its structure somewhere
i heard about it already i feel as if
i were on an island again
the wind plays on the glockenspiels i’ve remembered
unfamiliar banknotes and
coins arranged in front of the statuette
of the satyr i’m trying to keep as
broad a field of vision as possible but something
always escapes me which is a necessary component
of the method the pattern cannot be
impermeable the inner spectrum vanishes
in the exterior i lean along the branches
Translated by David Vichnar
obrazec v prostoru se oživuje
chůzí vzpomněl jsem si na
houby které roní průsvitné mléko
a jedí se kvůli jemně svíravému
pocitu v ústech snažím se tady
pohybovat tak abych nic
nenarušil měkké údery do bubnů
udržují věci v jedné rovině zkouším
měřit čas v nových jednotkách
převracet jeho strukturu někde
už jsem o tom slyšel připadám si jako
kdybych byl zase na ostrově
vítr rozeznívá zvonkohry vzpomněl
jsem si na neznámé bankovky a
mince vyrovnané před soškou
satyra snažím se udržovat si co
nejširší zorné pole ale to že mi vždycky
něco unikne je nutnou součástí
metody obrazec nemůže být
nepropustný vnitřní spektrum mizí
ve vnějším nakláním se podél větví
wind-fallen trees / polom

he data centre was in the middle
of the ravine i broke the door open
destroyed everything and went
back into the whirled-up darkness

in the morning i found a skeleton of a small
animal in the grass that was the most important
sign of the past few days i’m here every
branch movement every crevice belongs to my body the world
is not around us it moves through us i’m here theory
and praxis forest i’ve almost
forgotten about the path is overgrown vanishing
and then reappearing

beyond the crossroads
are trees fallen in the storm
you’re all in white turn to me
saying you understand me every
wasteland begins
and ends somewhere like death

chiaroscuros chafed climate
zones chafed horizon we walk past
the ravine you say you understand me chafed plains
contour furrows undergrowth the world isn’t
around us it’s through us

i’m here and at the same time
i make way through the shrubbery while
still on the island
strong structure beneath
my feet cables and wires
buried in the ground

you warm your hands at the smouldering fire
the circular movement of time theory and
praxis the crow’s cawing this is the spot i told
you about the high bank
of the forest receding into a rock
you open your laptop searching for a signal we’re not
at the end yet you’ll be able to tell
by the smoke by the dwarf birches
Translated by David Vichnar
datové centrum bylo uprostřed
rokle vypáčil jsem dveře
všechno zničil a zase
odešel do rozvířené tmy

ráno jsem v suché trávě našel kostru
malého zvířete bylo to nejdůležitější
znamení posledních dnů jsem tady každý
pohyb větve každá trhlina patří k mému tělu svět
není kolem nás prochází námi jsem tady teorie a
praxe les na který jsem skoro
zapomněl pěšina je zarostlá mizí
a znovu se objevuje

za rozcestím je
polom po vichřici
jsi celá v bílém otáčíš se
říkáš že mi rozumíš každá
pustina má začátek
a konec stejně jako smrt

šerosvity prodřené podnebné
pásy prodřený obzor jdeme podél
rokle říkáš že mi rozumíš prodřené pláně
průlehy podrosty svět není
kolem nás prochází námi

jsem tady ale zároveň
se prodírám křovinami ještě
někde na ostrově
pod nohama mám tvrdou
strukturu kabely a dráty
zahrabané v zemi

hřeješ si ruce u doutnajícího ohniště
kruhovitý pohyb času teorie a
praxe křik vrány tohle je to místo o kterém
jsem ti říkal vysoký břeh
lesa přechází ve skálu
otvíráš laptop hledáš signál na konci ještě
nejsme to pak poznáš
podle kouře podle zakrslých bříz
invisible animals / neviditelná zvířata

we live like this: she sees invisible animals in the bathroom
I keep stumbling over her during my night walks across the flat
we dream our shallow dreams I of fast japanese cars
she of the ringing of keys signalling his arrival
every now and then she leaps up her tail shaking with excitement
then she lies down dejectedly: the mats crumpling the silent whistling

we both have grown a lot recently: through fire and smoke
through the flames of kitchen hotplates the mercies of lockdown
we wash only in low current no-one can take us aback
except for the bathroom invisibles
living their days underneath the high pile
it’s because of them our whiskers twitch at night
Translated by David Vichnar
my žijeme právě takhle: ona vidí v koupelně neviditelná zvířata
já o ni nechtěně zakopávám při nočních pochůzkách bytem
sníme své mělké sny já o rychlých japonských vozech
ona o cinkání klíčů které znamenaly jeho příchod
každou chvíli vyskakuje ocásek se jí chvěje vzrušením
potom zklamaně uléhá: muchlání koberečků tiché pohvizdování

obě jsme v poslední době vyrostly: ohněm a kouřem
plameny kuchyňských plotýnek laskavostí lockdownu
pereme jen na nízký proud nikdo nás nevyvede z míry
výjimkou jsou neviditelná koupelnová
které žijí své dny pod vysokým vlasem
to kvůli nim nám v noci cukají fousky
everest / everest

the life of a pheasant in the middle of a city:
how much more mysterious than people’s lives? what bothers the pheasant?
does his nervous system recognise solitude
or do his nerves resemble weed tissue?
he looks forsaken in the middle of the construction site

does he too desire the everyday?
the little subtle things
that can be repeated but not described repeatedly:
taking care of feathers taking baths in dusty pits
constantly distracted by the city

I see him from high above
the perspective has sent a street behind him into another district
broken by the trade fair palace as unwieldy as a kaaba
the grey inverse plane in front of him as deserted
as our next days

he too is colourless and yet I recognise him
perhaps due to his walk or posture:
legs like sticks measuring the building estate
without knowing it is a building estate
the scaffolding for a high-rise construction lying around

he knows not what will come but I do
as I watch him from high above
in the weeks to come he’ll live in a shadow
in the weeks to come he’ll live with the workers
under the wings of the everest scaffolding system
Translated by David Vichnar
život bažanta uprostřed velkého města:
o kolik je tajemnější než život lidí? čím se trápí bažant?
rozpoznává jeho nervový systém samotu
nebo se jeho nervy podobají pletivům plevele?
uprostřed staveniště vypadá tak sám

touží taky po všednosti?
po drobných nepatrných věcech
které lze opakovat ale nikoli opakovaně popsat:
péče o peří popelení v prašných prohlubních
město ho z ní neustále vytrhává

vidím ho z velké výšky
ulici za ním už poslala perspektiva do další čtvrti
lomí ji veletržní palác neskladný jak kaaba
šedá inverzní plocha před ním je pustá
jako naše příští dny

on taky nemá barvu a přece ho poznám
možná podle chůze nebo podle držení těla:
nožky jak tyčky měří stavební parcelu
aniž by věděly že je stavební parcelou
lešení na stavbu výškových budov už leží opodál

on neví co přijde ale já ano
protože ho pozoruju z veliké výšky
příští týdny bude žít ve stínu
příští týdny bude žít s dělníky
pod křídly kompletního systému lešení everest
hunting season / lovecká sezóna

for Gary Snyder

once a year pheasants hunt human beings doing things
irresistibly attractive for humans: everyone picks one
the pheasant shoots a human who then is forced to pluck him carry home and eat it
that’s how a pheasant gets inside a human lives on in him
waits in him hiding but the human has no idea
when a lot of pheasants get inside a lot of humans suddenly they’ll attack
humans without a pheasant inside them will also be surprised
and everything will change ever so slightly: what’s called an intrinsic revolution
Translated by David Vichnar
pro Garyho Snydera

jednou za rok loví bažanti lidské bytosti dělají věci
které člověka neodolatelně přitahují: každý si pak nějakého vybere
bažant člověka zastřelí ten je pak nucen ho oškubat donést domů a sníst
tak se bažant dostane dovnitř člověka žije v něm
čeká v něm a skrývá se ale člověk o tom neví
až se hodně bažantů dostane do hodně lidí náhle zaútočí
lidé kteří v sobě bažanta nemají budou také překvapeni
a všechno se nepatrně změní: tomu se říká vnitřní převrat
a night in henry’s pocket / noc v henryho kapsičce

where does love leave for when it ceases to be love?
what does it do in that kingdom? like a walnut
under the membrane of the milky wave does it last does it last?
like a lizard in the sun catching its own tail
became a stone in its malachite kingdom
where everything’s green time has ceased to be
it has left and now in henry’s pocket in a cat’s ear
still it lasts still it lasts still it lasts
Translated by David Vichnar
kam odchází láska když přestává být láskou?
co dělá v tom království? jako ořech
pod blánou mléčné dráhy stále tam trvá stále tam trvá?
když ještěrka na slunci která chytala vlastní ocásek
se stala kamenem v jejím malachitovém království
kde je všechno zelené přestal být čas
odešla a nyní v henryho kapsičce v kočičím oušku
stále tam trvá stále tam trvá stále tam trvá
delta / delta

he says he’d like to stand in ice river, walk towards ice river,
dipping his ankles in it, he doesn’t want to be called philodendron xanadu anymore.
he repeats it patiently to me like to an idiot,
as I sprinkle him with still water and he shivers all over with cold –
I don’t want to be called philodendron xanadu anymore.
the tepid water seeping into the peat, a few drops shining in the mossy substrate,
I love him, the stubborn plant who doesn’t care he lives on a shelf with books,
who doesn’t care he’s sensitive to cold, who knows what he wants and wants it in vain –
all things considered, in vain –
we need to go and discover the river, I tell him, one day we’ll discover a river,
with our apartment lying in its delta.
Translated by David Vichnar
říká, že by chtěl stát v ledové řece, chodit v ledové řece,
nořit do ní kotníky, že se už nechce jmenovat filodendron xanadu.
opakuje mi to znovu a znovu trpělivě jako bych byla idiot,
zatímco ho rosím odstátou vodou a on se celý chvěje zimou –
už se nechci jmenovat filodendron xanadu.
vlažná voda vsakuje do rašeliny, pár kapek září v mechovém substrátu,
a já ho miluju, umanutou rostlinu, které je jedno, že žije na polici s knihami,
které je jedno, že je zimomřivá, která ví co chce a to chce marně –
podle všeho to chce marně –
musíme jen objevit řeku, říkám mu, jednoho dne objevíme řeku,
v její deltě bude ležet náš byt.
lake / jezero

cats hissing at you like snakes
we leave them alone at the apartment and head out to the lake
but it turns out it’s impossibly far away
its impossibility was at the germ of this idea:
the evening approaches and we’re still underway:
the sky today is like teflon tablecloth
an air column presses down the head
I feel the pain in the legs subside
but fever is drawing near
I feel everything but desire

in a snake of cars we wait for a place to park
turnstiles give cold feet: will you know where to stick it in?
a forest of mildews and pine trees growing in-between the fingers
and there’s no more room for us in the lake

there’re so many people here: two cocoa girls,
coming out of a czech blonde and a senegalese
a rachitic youth carrying his adult sister in his arms
(contorted legs and a diaper soaking with lake water weigh her down)
the air is full of their laughter
the smell of garlic frisbees beer sausages sweat and pine trees
the air is full of everything except for desire
Translated by David Vichnar
kočky na sebe syčí jako hadi
necháme je samotné v bytě a jedeme k jezeru
ale ukáže se že je neskutečně daleko
jeho neskutečnost byla už v samém zárodku toho nápadu:
blíží si večer a my jsme pořád na cestě:
nebe je dnes jako teflonový ubrus
sloupec vzduchu tlačí na hlavu
cítím že mě přestávají bolet nohy
ale blíží se horečka
cítím všechno jenom ne touhu

v hadu aut čekáme na místo k zaparkování
turnikety budí trému: poznáš kam co strčit?
les plísní a borovic prorůstá mezi prsty
a v jezeře už pro nás není místo

je tu tolik lidí: dvě kakaové holčičky,
které vzešly z české blondýny a senegalce
rachitický mladík nesoucí v náručí svou dospělou sestru
(zkroucené nohy a plína nacucaná jezerní vodou ji táhnou dolů)
ve vzduchu je jejich smích
vůně langošů piv klobás potu a borovic
ve vzduchu je všechno jenom ne touha
come closer / pojď blíž

at the swimming-pool you encounter bodies marked by birth,
bearded vaginas, a viral rash on the thighs (one’s own),
golden chains, shame. the swimming-pool knows inclusion, not epiphany:
you can sharpen your claws all day, but you won’t wash away
the fatigue and city dust (there’re showers for that)
chlorinated water has lost all its might.

in the summer the city’s different than in the rest of the seasons
as if undergoing the hardest test.
I say to it: I’ll tie you round my neck like a noose,
lay you on the tongue like a pea, for a whole decade
you’ve been so foreign, until I entered into your river
down steps made of grass and chalk minerals.

a slow current carried me from hradčany to libeň,
exposing me to carnivorous angels,
on the other bank at the market-hall a biennale was coming to a close,
to which they’d invited me as a foreigner – the posters said, come closer!
but I couldn’t come any closer, I was just in the city centre,
in the neighbourhood of nutrias and conches, of river vermin,
in the city district of underwater plants.
Translated by David Vichnar
na plovárně potkáš těla poznamenaná porodem,
vousaté vagíny, virovou vyrážku na stehnech (těch vlastních),
zlaté řetězy, stud. koupaliště umí inkluzi, ne epifanii:
můžeš si na něj celý den brousit drápky, ale nikoli smýt
únavu a prach z města (od toho jsou sprchy)
chlorovaná voda ztratila veškerou moc.

město v létě je jiné než ve zbytku ročních období
jako by procházelo nejtěžší zkouškou.
říkám mu: uvážu si tě na krk jako smyčku,
položím si tě na jazyk jako hrášek, celé desetiletí
jsi bylo jak cizí, dokud jsem nevstoupila do tvé řeky
po schůdcích z trávy a křídových hornin.

pomalý proud mě nesl od hradčan k libni,
cestou mě obletovali masožraví andělé,
na druhém břehu v tržnici končilo bienále,
kam mě pozvali jako cizinku – na plakátech stálo: pojď blíž!
ale já jsem nemohla přijít blíž, byla jsem právě ve středu města,
ve čtvrti nutrií a škeblí, říční havěti,
v městském v obvodu podvodních rostlin.
Summer / léto

how many interviews we’re waiting for
will disappear in a wasp trap

you’re scrubbing the marjoram
in grandma's old room
the floor hasn’t caved in yet
there’re still
a few grave sites fewer

a house full of hands
gushing with heat
the flies are buzzing

on the porch
we leave the shoes of our dead
lest they slip on the rubble
when they come back
Translated by David Vichnar
kolik rozhovorů, na které čekáme
zanikne v lapači na vosy

drhneš majoránku
ve starém babiččině pokoji
ještě se nepropadá podlaha
ještě je méně
o pár hrobových míst

dům plný rukou
zalyká se vedrem
bzučí mouchy

na verandě
necháváme boty svých mrtvých
aby neuklouzli na suti
až se budou vracet
malherido / malherido

1/
Rubbing it to the bone
and plowing it out of your memory
Scarifying to the last thread
Eventually they’ll say it didn’t happen
That it never happened
That time doesn’t know what it’s talking about…
Of course!

This isn’t a poem.
I’m interested in the testimony of the trees
The complicity of streets and walls
The silence of the air...
What was it that was felt in the squares
heaving with fear
that the trees trembled deep beneath their barks
and opened their eyes…

You should’ve been lying in those flowers
beginning to fall
Or on the shore
You should’ve been slowly soaking up the evening
You should’ve been lying in those flowers
with the last chesspiece in your hand
Probably they would’ve feigned pride
after the next day’s toasts
It was they who extended their hand
to the heroic rhetoric of deception
And their inscriptions made death sick
2/
So far
I’m holding you by the hair
And there’s blood in it
I’m holding you by the hair
holding on to you with lips
There're afternoons of a lifetime
And lives strangled by a minute
just turned over in your fingers
Seismic tremors
barely perceptible
– like a tram moving –
The half-line of discovering
that I’ve got more left of you
than of my own
questions
3/
In the group picture
with friends
– there was laughter
at the time winding up through
the early-evening tweed –
This is the face you ended up chosing
I don’t know when it was
you first spoke to me
The archive now means
much less than
dialogue
4/
In the end, watching
track marks in the asphalt
Tear-wounds with the bossage
It’s like asking
which direction the fog will come from
Which door
dragged across the floor
in cones of light
your voice will come from

The darkness has bitten
jaggedly
Bursting in the ice
with bent wires it clung
to the muscle of noon

The sequence of times
in a gasoline stain
wanders down the sidewalk

The plaster crumbles
Somewhere
the wood cracks
rounded by fire
– as your eyes watched –
5/
So far
I’m holding you by the hair
I’m holding onto the rubble and the dust
In the overflights of something I’m lying all the way down
Where life seeps into the bedrock
so quickly and naturally
I’m holding you by the hair
And till three in the morning
Into the branches without a sound
Into the still streets
I read the pathology report
– a poetry of sorts –
The core of existence is trampled
by the hybrids of rage and tears
When I know who wrote it
How he was in a hurry
Dysfunctional images
Scratched with content
the silence of tissues
Also how else
write about matter and bone
About the nature of wounds
that stand up in history
of confusing hatred...

I’m holding you by the hair
For the dust on my lungs
For the blood
6/
Nothing was flowing anymore
through the desolation of the chambers
No more shivering
on that first evening
in the silence of the sirens
The gloom encircled the walls
A few drops fell
into the city's vessel

At the streets’ intersections
your face was burning
Words were cremated
Books with spines broken
crawled feverishly
out of the heat’s reach
And the horrified trees
still catching the echo
of the impact
up in their hands
Shaking in their roots
against the metal
that couldn’t miss them
7/
I can hear you at night
up close
talking about things so different
from those outside

I can hear you at night
breathe more calmly
Feeling the relief
A clear map of your chest
I enter

I can hear you in the night
clenched
imprinted
awake
Translated by David Vichnar
1/
Sedřít na kost
a z paměti to vyorat
Rozjizvit do posledního vlákna
Nakonec řeknou, že se to nestalo
Že k tomu nikdy nedošlo
Že čas neví, co mluví…
Samozřejmě!

Tohle není báseň
Zajímá mě svědecká výpověď stromů
Spoluúčast ulic a zdí
Mlčení vzduchu…
Co bylo cítit na náměstích
vzdutých strachem
že stromy se chvěly hluboko pod kůrou
a otvíraly oči…

Měl jsi ležet v těch květech
které začínaly opadávat
Nebo na břehu
Měl ses pomalu vpíjet do večera
Měl jsi ležet v těch květech
s poslední šachovou figurkou v dlani
Zřejmě by předstírali hrdost
po přípitcích druhého dne
To oni vztahovali ruku
k hrdinné rétorice klamu
A z jejich přípisů dělalo se smrti zle
2/
Zatím
držím tě za vlasy
A je v nich krev
Držím tě za vlasy
a držím se tě rty
Jsou odpoledne na celý život
A životy zaškrcené minutou
právě obrácenou v prstech
Seismické otřesy
sotva znatelné
‒ jako když se pohne tramvaj ‒
Polopřímka zjištění
že mi po tobě zbývá víc
než po mých vlastních
otázkách
3/
Na společném snímku
s přáteli
‒ vinul se tehdy
podvečerním tvídem
i smích ‒
Tuhle tvář sis nakonec vybral
Už nevím, kdy to bylo
když´s na mě poprvé promluvil
Archiv teď znamená
mnohem méně než
dialog
4/
V závěru sledovat
stopy pásů v asfaltu
Tržné rány bosáží
Je to jako ptát se
z kterého směru přijde mlha
Ze kterých dveří
přismýkán po podlaze
v kuželech světla
bude tvůj hlas

Tma se vhryzla
rozeklaně
Rozpukla se v ledu
Zohnutými dráty přiložila se
ke svalu poledne

Souslednost časů
v benzínové skvrně
putuje po chodníku

Sype se omítka
Kdesi
dřevo praská
zaoblené ohněm
‒ jako se dívaly tvé oči ‒
5/
Zatím
držím tě za vlasy
Držím se suti a prachu
V přeletech čehosi ležím až u dna
Tam, kde se život vsakuje do podloží
tak rychle a přirozeně
Držím tě za vlasy
A do tří do rána
Do větví bez zvuku
Do ulic nehybných
čtu zprávu z patologie
‒ poezie svého druhu ‒
Jádro bytí obšlapují
kříženci vzteku a slzy
Když vím, kdo ji psal
Jak měl naspěch
Nefunkční obrazy
Obsahem poškrábané
mlčení tkání
Jak také jinak
psát o hmotách a kostech
O povahách ran
které se vzpřičují v dějinách
matoucí nenávisti…

Držím tě za vlasy
Za ten prach na plicích
Za tu krev
6/
Už nic neproudilo
opuštěností komor
Už nic se nechvělo
ten první večer
v tichu po sirénách
Šero obkroužilo zdi
Spadlo pár kapek
do nádoby města

Na křižovatkách ulic
hořela tvoje tvář
Zpopelňovala se slova
Knihy s přeraženými hřbety
se horečně plazily
z dosahu žáru
A stromy zděšené
nahoře do rukou
ještě chytaly ozvěnu
dopadu
Třásly se v kořenech
proti kovu
který je nemohl minout
7/
Slyším tě v noci
úplně zblízka
hovořit o věcech tak odlišných
od těch venku

Dýchat klidněji
slyším tě v noci
Cítím reliéf
Zřetelnou mapou hrudi
vcházím

Slyším tě v noci
sevřeně
vtisknutě
bdít
/ / / / / / /

Falling so low
with words in tongues
not yet created.
So deep
that the weight of contempt
is already wringing its hands.

Something like the night
whistles on the fingers
down by the station.
Something like the night
is leaving town
in unprecedented rush.
Translated by David Vichnar
Padat tak hluboko
se slovy v jazycích,
které ještě nevznikly.
Tak hluboko,
že tíha pohrdání
už zalamuje ruce.

Cosi jako noc
hvízdá na prsty
dole u nádraží.
Cosi jako noc
opouští město
v nebývalém spěchu.
/ / / / / / /

Round and hot to the touch – holiday cities.
You cross the street and still can hear
the bite of the tracks behind you.

Across bare branches
the sky of that unnatural colour,
a hue fit for great halls.

The snow longs to interfere with the action.
It catches the last night-tram,
throwing itself underfoot, into the silence,
and somewhere in the north
into the face of the fallen in the neck of Karelia
thick and silent as blind darkness.

Round and hot to the touch – holiday towns
with spines manufactured in a violin maker’s shop.
Cities babbling in the direct speech of wine,
stretched from the premiere to the morning window gleam.
So much wood, so much stone,
so much warmth at the confluence of voices.
Cities where we loved each other –
forgotten like a shirt under a pillow.

You hear them sobbing
a moment after the blizzard
on the bassline of the wind.
Translated by David Vichnar
Oblá a horká na dotek – sváteční města.
Přejdeš ulici a ještě slyšíš
skousnutí kolejí za zády.

Holými větvemi napříč
sesedá obloha té nepřirozené barvy,
odstínu vhodného pro velké sály.

Sníh touží zasáhnout do děje.
Chytá se poslední noční tramvaje,
vrhá se pod nohy, do ticha,
a kdesi na severu
do tváře padlého v Karelské šíji
hutně a neslyšně jako slepá tma.

Oblá a horká na dotek – sváteční města
s páteří soustruženou v houslařské dílně.
Města blábolící v přímé řeči vína,
napnutá od premiéry k rannímu odlesku v okně.
Tolik dřeva, tolik kamene,
tolik tepla u soutoku hlasů.
Města, kde jsme se milovali –
zapomenutá jako košile pod polštářem.

Slyšíš je vzlykat
chvilku po vánici
na basové lince větru.
(R. Strasse 87) / (R. Strasse 87)

Every time I walk through here, it gives me the creeps.
They’ve knocked in new entrances, planted some trees
that are getting gray. But back then, in the winter of forty-six,
there wasn’t a leaf in the courtyard.
The city was collapsing in on itself even more.
There were only heavily guarded sectors
and the snow’s fine writing.
The same barking sounded, but different dogs were running out.
:::
They kept asking, cutting into the tissues.
When was the last time I saw you. It was bursting inside me.
Do I know your whereabouts? Do I have any information from you?
They were banging files on the table, smashing chairs.
Waving those reviews I know by heart in front of my eyes.
Then the constant taste of blood in the mouth when they stopped asking...
:::
I finally got to the point where the questions were bouncing off my skull-bones, shattering against the walls without passing through me.
Spasmodically I closed my eyelids, not resisting, and drifted away... to your voice, to us then... From those sounds in my head, Bruckner’s Ninth rose at once, and they faded, dissolved, those beats disappearing in the power of the brass, in the cool lights of the hall.
I tried to recall every detail of your eyes’ irises, to focus on a single point, your mouth. Then a bucket of ice water was dumped on me again, it rattled on the tile floor and the lock clicked... glasses clinked in my head, you laughed, you held me close and it was dark.
It appeared, so still, cut through the circles of light, trying to be soft, trying to last, ragged around the edges with the pain of it all, but it did its job. For a while I was not. I rose with such ease.
The music changed. From a terrible distance, only the strings sounded.
And there I learned of the return. What we had suspected so long ago.
:::
And suddenly, the relentlessness of the chills, pounding me against the floor, and the trembling stirred every blood vessel. To be back again, in blood, crawling all around, descending through me and I through them again, drowning in them, diving to the bottom... belonging to both of us, flowing under the surface, screaming in my mind, into myself, to the point of suffocation.
The doctors weren’t called often for us, it was a waste of time. In those moments, I understood that I would never tell your son what happened that day. That’s when I saw the silence. For the first time. For the first time, it was louder than music.
:::
I saw through the window, so tiny, some languid rooftops. Shattered like the houses after the air-raid, I longed to sink into you, naked as ever, to soak in your hair with the rain of that morning, to hold there for a while, to see you find another subpoena outside the door, to know you’d returned three weeks ago, to know it would end and to know how, to have any vision of the future.
But the cold of the tiles stabbed at my kidneys, biting into my flesh.
The edges of the ceiling rounded, began to spin like a board, the swirling motion picked up speed, becoming more and more violent, becoming flight, and your name was no longer readable. The needle settled.
:::
Every time I walk through here, it gives me the creeps.
I’m a little younger again, and you have the hands of the wind.
And there’s no one to talk to about it.
Translated by David Vichnar
Pokaždé, když tudy procházím, mne mrazí.
Vybourali tu nové vchody, zasadili pár dřevin,
které šednou. Ale tehdy, v zimě čtyřicátého šestého, nebyl v nádvoří ani list.
Město se sesouvalo ještě více do sebe.
Existovaly jen přísně střežené sektory
a drobné písmo sněhu.
Zněl tentýž štěkot, ale vybíhali jiní psi.
:::
Ptali se neustále, vřezávalo se to do tkání.
Kdy jsem tě viděla naposled. Praskalo to ve mně.
Je mi známo místo tvého pobytu? Mám od tebe nějaké informace?
Mlátili o stůl složkami, rozbíjeli židle.
Mávali mi před očima těmi recenzemi, které znám nazpaměť.
A pak ta stálá chuť krve v ústech, když už se přestali ptát...
:::
Nakonec jsem dosáhla toho, že se mi ty otázky odrážely od lebečních kostí, tříštily se o stěny, aniž by prošly do mě.
Křečovitě jsem zavírala víčka, nebránila se a odplouvala... k tvému hlasu, k nám tehdy... Z těch zvuků v hlavě povstávala najednou Brucknerova Devátá a oni se ztráceli, rozpíjeli, ty údery mizely v síle žesťů, v chladných světlech sálu.
Snažila jsem se vybavit si každý detail duhovky tvých očí,soustředit se na jediný bod, na tvá ústa. Pak na mě zase vychrstli kýbl ledové vody, zachřestilo to o dlažbu a cvakl zámek... cinkly skleničky v mé hlavě, zasmál ses, přitiskl mě k sobě a byla tma.
Zjevila se, tak tichá, protnutá světelnými kruhy, pokoušela se o hebkost, pokoušela se trvat, otrhávaná po okrajích bolestí všeho, ale vykonala své. Chvíli jsem nebyla. Stoupala jsem s takovou lehkostí.
Hudba se změnila. Ze strašné dálky zaznívaly jen smyčce.
A tam jsem se dozvěděla o návratu. To, co jsme tušili už tak dávno.
:::
A najednou neúprosnost zimnice, bila mnou o podlahu a ten třes rozvichřil každou cévu. Být zase zpátky, v krvi, plazila se všude kolem, sestupovala mnou a já zase jí, topila jsem se v ní, nořila se až na dno... patřila nám oběma, plynula jsem pod hladinou a křičela jsem v duchu, do sebe, k zadušení.
Lékaře kvůli nám nevolali často, byla to ztráta času. V těch chvílích jsem pochopila, že tvému synovi už nebudu nikdy vyprávět, co se tehdy stalo. Tehdy jsem viděla ticho. Poprvé. A poprvé bylo znělejší než hudba.
:::
Viděla jsem průzorem v okně, tak nepatrným, nějaké zemdlené střechy. Rozbitá jako ty domy po náletu, toužila jsem se propadnout do tebe, nahá jako nikdy, vsáknout se do tvých vlasů s deštěm toho rána, chvíli se tam držet, vidět tě, jak nacházíš další soudní obsílku za dveřmi, vědět, že ses před třemi týdny vrátil, vědět, že to skončí a vědět jak, mít jakékoli vidění budoucnosti.
Ale chlad dlaždic mě bodal do ledvin, ukusoval z mého masa.
Hrany stropu se zaoblily, začal se točit jako deska, vířivý pohyb nabíral rychlost, prudčeji a prudčeji se stával letem a tvé jméno už nebylo k přečtení. Jehla dosedla.
:::
Pokaždé, když tudy procházím, mne mrazí.
Jsem zase o něco mladší a ty máš ruce větru.
A není, s kým o tom mluvit.
/ / / / / / /

The ice of memory was tearing at our insides,
until they broke through into each other,
seeping through the silence of that winter moment,
beyond the mouth.

In a landscape so white it hurt the eyes,
only the predator’s cry coming down.
Falcons on the hunt.
The tenderness of feathers.

Whatever we know of ourselves
must have been repeated by death
perhaps so many times he has no strength left.
Perhaps so many times we’ve gone through the sieve
once and for all.
Translated by David Vichnar
Led vzpomínky trhal naše nitra,
až se probořila do sebe,
prosákla tichem té zimní chvíle,
za hranici úst.

V krajině tak bílé, až bolely oči,
slétal jen dravčí křik.
Sokoli na lovu.
Něha peří.

Co o sobě víme,
musela zopakovat smrt
možná už tolikrát, že dál nemá sílu.
Možná už tolikrát, že jsme prošli sítem
jednou provždy.
E-Minor / e moll

But a record must be made of all this.

The mind branches out in higher positions
like the impenetrable crown of a plane tree.
It reaches the windows of the probable.
It touches the black lacquer of scratched balcony railings,
since March of 98 touched
by dozens of hands.
Someone has carved their initials
that summer before the nations got on the move.
Before the half-blind damned shot their way through the defensive line.
Someone grew ferns there.
Someone was looking out into the street,
as the predatory current of the Soča carried away the bruised bodies
towards oblivion.
The mind has a bright smooth trunk,
like the breathtaking breadth of a sycamore tree.
Centuries of depth penetrate the dirt.
It drops strange alien fruits on us,
collected by wind children whose ancestors
were beheaded by the swords of John Sobieski.
It casts upon us the memory of stone houses.
The neighing from Prince Eugene’s stables.

And of all this a record must be made,
before you run those few rainy yards
to Café Landtmann
and sit on a hundred-year-old chair.

Someone was looking out into the street.
Now it’s me.
Translated by David Vichnar
Jenže o tom všem je třeba učinit záznam.

Mysl se ve vyšších polohách větví
podobna neprostupné koruně platanu.
Dosahuje oken pravděpodobného.
Dotýká se černého laku oprýskaných balkonových zábradlí,
jichž se od března devadesátého osmého roku
dotýkaly už desítky rukou.
Kdosi tam vyryl iniciály
toho léta, než se daly národy do pohybu.
Než se poloslepí zatracenci prostříleli přes obrannou linii.
Kdosi tam pěstoval kapradiny.
Kdosi vyhlížel do ulice,
když dravý proud Soči unášel promodralá těla
směrem k zapomnění.
Mysl má světlý hladký kmen,
podobna úchvatné šíři platanu.
Staletou hloubkou proniká hlínu.
Shazuje na nás podivné mimozemské plody,
které sbírají větrné děti, jejichž předky
stínaly meče Jana Sobieského.
Shazuje na nás paměť kamenných domů.
Ržání ze stájí prince Evžena.

A o tom všem je třeba učinit záznam,
než seběhneš těch pár deštivých metrů
do Café Landtmann
a posadíš se na stoletou židli.

Kdosi vyhlížel do ulice.
Teď jsem to já.
G-Minor / g moll

And you’re still waiting,
for the horns to play the theme
and out of the woods at the foot
herds of immortal animals come running
with fur as shiny as a fish’s midnight eye,
with a look more knowing than the ancient mountains
and softer than ancient moss.
Till they stop in the tall grass,
they sniff against the fading silence of the sky,
straining for the beats of blood beneath the surface.

And then they’ll head down to the stream
and shake it with their fierce clasps,
bowed before the clear mountain splinter,
before the tastes of night and ice,
gulping down a bottomless thirst.

Still so on the border of being and dream,
only to disappear in a single spark of a second
and for the ferns only to remain,
the endless surface of this earth
and our hands, which clench every time
at supreme beauty.
Translated by David Vichnar
A ty pořád čekáš,
až to téma zahrají horny
a z lesů na úpatí
vyběhnou stáda nesmrtelných zvířat
se srstí lesklou jako půlnoční oko ryby,
s pohledem vědoucnějším odvěké hory
a hebčím nad prastarý mech.
Až se zastaví ve vysoké trávě,
zavětří proti vadnoucímu tichu nebe,
napjatá až za údery krve pod povrchem.

A pak zamíří dolů k potoku
a rozechvějí ho urputnými spárky,
skloněná před čirou horskou tříští,
před chutěmi noci a ledu,
chlemtající do bezedné žízně.

Stále tak na pomezí bytí a snu,
aby v jediné jiskře vteřiny zmizela
a zbylo jen kapradí,
nekonečný povrch této země
a naše ruce, které se při nejvyšší kráse
pokaždé zatínají.
Allusion / Aluze

I hold in my hand
a conch larger than a man’s
fist. I can hold it up
against my ear and listen
to its coiled murmur,
but I won’t quite yet.
The conch is actually an inside-out skull,
you Hamlet, I think to myself. To be
here with you, to hold it up
against your ear as if recording
your thoughts. Not to be
here, but there, to hear you see
the world or me and see
what you think of us,
through a conch shell is impossible.
Were this a love poem,
I’d write: together until the murmur
do us part. Were it not, I’d write:
apart until the murmur unites us.
Translated by David Vichnar
Držím v ruce
lasturu větší než chlapská
pěst. Přiložit si
ji k uchu a poslouchat
zavinutý šum můžu,
ale ještě to neudělám.
Lastura je vlastně lebka zvenku,
ty Hamlete, říkám si. Být
tady s tebou, přiložím ti ji k
uchu, jako bych nahrával,
tvoje myšlenky. Nebýt
tady, ale tam, slyšet, jak vidíš
svět nebo mě a vidět,
co si o nás myslíš,
prostřednictvím lastury nelze.
Kdyby tohle byla milostná báseň,
napsal bych: spolu dokud nás šum
nerozdělí. Kdyby nebyla, napíšu:
sami, dokud nás šum nespojí.
Instructions for contact / Návod na kontakt

Touch your right hand with your left.
Touch your left hand with your right.

Touch your left hand with your left.
Touch your right hand with your right.
Translated by David Vichnar
Dotkni se pravé ruky levou.
Dotkni se levé ruky pravou.

Dotkni se levé ruky levou.
Dotkni se pravé ruky pravou.
Leaves / Listy

I’m making a collection in the garden
No matter whether Moravia or France
leaves are the same everywhere

The only French word
I know
is cabernet sauvignon
I keep saying it over and over again
until they wish me it instead of good morning

I keep saying it over and over
nothing but merlot and pinot noir in my hands

I keep saying it over and over again

I’m making a collection in the garden
Putting the leaves in a bag and burning them
Cabernet sauvignon and good morning
Translated by David Vichnar
Na zahrádce dělám sbírku
Nezáleží jestli Morava nebo Francie
listy jsou všude stejné

Jediné francouzské slovo
co znám
je cabernet sauvignon
Opakuju to pořád dokola
až mi to říkají místo dobré ráno

Opakuju to pořád dokola
a v rukou mám jen merlot a pinot noir

Opakuju to pořád dokola

Na zahrádce dělám sbírku
Listy do sáčku a spálit
Cabernet sauvignon a dobré ráno
Optimists learn English / Optimisti se učí anglicky

pessimists learn Russian
we’re going to Prague to read poems
and steal
I’m a sceptic
I know three European languages
I’ve got thousands of fans
and I stole some garlic
If I wasn’t us
I would take a picture of us
Translated by David Vichnar
pesimisti rusky
my jedeme do Prahy číst básně
a krást
Jsem skeptik
ovládám tři evropské řeči
mám tisíce fanoušků
a šlohnul jsem česnek
Kdybych nebyl my
tak bych nás vyfotil
A traitorous government has resigned in Poland / V Polsku padla vlastizrádná vláda

Slovakia is holding on
like Hungary
This country is on the mend
I’d better hide somewhere
and wait
for someone to fight it out
for all
I care
Translated by David Vichnar
Slovensko se drží
jako Maďarsko
U nás se schyluje k lepšímu
Já se radši někde schovám
a počkám
až to někdo vybojuje
pro mě
za mě
Say yes to the devil / Řekni ďáblovi ano

For Petr Minařík

If the devil came to our table
and I could choose who dies
it would be Putin

I’d trade my soul
for his funeral

But if I could choose who to kill
it would be Lukashenko

A soul for Putin
A bullet for Lukashenko
Translated by David Vichnar
Petru Minaříkovi

Kdyby k nám ke stolu přišel ďábel
a já bych si moh vybrat kdo umře
byl by to Putin

Svoji duši bych vyměnil
za jeho pohřeb

Ale kdybych si moh vybrat koho zabít
tak by to byl Lukašenko

Duše za Putina
Pro Lukašenka kulka
Hell / Peklo

I’ve no idea what it looks like there
but it sure smells like sulphur.
It’s hot or cold
the beer queue is endless
and blaring from all
the loudspeakers
everywhere
all the time
is Bad Song Radio
Translated by David Vichnar
Nevím jak to tam vypadá
ale je jasné že to tam smrdí sírou
je vedro nebo zima
fronta na pivo nekonečná
a ze všech repráků
nahlas
všude
furt
hraje rádio Impuls
I once heard / Jednou jsem slyšel

Pope Francis
say fuck
Translated by David Vichnar
jak papež František
řekl kurva
I’m going out to enjoy some goulash / Jdu na gulášek

It was a good day
I trolled everyone in the morning
wrote one good poem
and went out to enjoy some goulash
Then I didn’t have anything to do until the evening
Translated by David Vichnar
Byl to dobrý den
Ráno jsem všechny vytrolil
napsal jednu dobrou báseň
a šel na gulášek
Pak jsem až do večera neměl co dělat
I’m not missing anything / Nechybí mi nic

I notice
For a while
I know ‘tis.
Translated by David Vichnar
sem si všim
Už nějakou dobu
jsem si vším
Every day / Každý den

Everything’s fucked
Newspapers aren’t lying
Boats on the Brno dam have circled the earth eleven times
Translated by David Vichnar
Všechno je v prdeli
Noviny nelžou
Lodě na brněnské přehradě jedenáctkrát obkroužily zem
You don't fall in love with the same Nela twice. / Nezamiluješ se dvakrát do stejné Nely

Somewhere between
hurry!
give it!
gimme!
it got done
gimme keys!
got a filter?
stained carpets
and where’s the liquor?

Guess I’m gonna call the cops on us
cause we’re going a little overboard

And at the end of the hallway
At the end of the hallway there’s

Friends
This is what a jambrew is
Translated by David Vichnar
Někde mezi
syp to!
naval!
davaj!
to proběhlo
puč mi klíče!
nemáš filtr?
politý koberce
a kde je ta kořalka?

Asi na nás zavolám policajty
protože už to trochu přeháníme

A na konci chodby
Na konci chodby je

Přátelé
toto je žambrej
L G / L G

Bad Romans
it's all about how they squashed the Illyrian rebellion sometime in the third century
yeah, I get it

She shakes her head
Lady Haha
in a Kharkov Albert and says
Bad Romance
Your playlist here is as sucky as the one on Mars.

(all written in Ukrainian Cyrillic)
Translated by David Vichnar
Bad Romans
je to tom jak potlačili illyrické povstání někdy ve třetím století
jo je mi to jasný

Kroutí hlavou
Lady Haha
v charkovském Albertu a říká
Bad Romance
Máte tady stejně blbý playlist jako na Marsu

(vše psáno ukrajinskou azbukou)
xxx / xxx

Your emotional wreckage has shifted
The train station has uttered a few words
Something like
Even today was worth it
Then it departed from the stop

They say in coffins they lie dry
They’re entered like shoes

In the meantime, somebody’s arrived somewhere
All right and on time
Mindlessly, he told the advertising banner
Yesterday was good too
Translated by David Vichnar
Vrak tvých pocitů se posunul
Nádraží prohodilo pár slov
Něco jako
I dnes to stálo za to
Pak opustilo stanici

V rakvích se prý leží suše
Vstupuje se do nich jako do bot

Mezitím se někdo někam dostal
V pořádku a včas
Reklamnímu poutači bezduše sdělil
Včera to bylo taky dobrý
XXX / XXX

Write as if sober
Swoon in your sleep
Wake up on the edge
Fly through the day
Like the wind through a ciggie butt thrown out the window

There’s talk everywhere at the moment
The urgent need
To stay stubbornly in the dirt
Translated by David Vichnar
Psát jako střízlivý
Pomátnout se ve spánku
Probuzení na okraji
Proletět dnem
Jak vítr vajglem vyhozeným z okna

Zrovna teď se všude mluví
Neodkladná potřeba
Zarytě zůstat v hlíně
// / //

So, you have made a decision already?
So, you have already made a decision?
Made a decision already, have you?
So, you have made a decision already.
Already, so, you have made a decision:
Made a decision already you have, so.
You have made a decision already, so.
You have already made a decision, so!
So, made a decision you have already.
A decision you have already made, so.
A decision already made, so.
So, made a decision already you have.
Already made a decision, you have, so.
Made a decision so made a decision
A decision made a decision you have a decision already a decision so a decision you have a decision a decision
So hv md dcsn lrd a decision already dcsn lrd hv md hv md dc sn lr dhv md dcsn dcsn
Dcsn o you ae ae a eiio aeay o ae ae eiio aeay aeay e I o a e a y so so so a
HAVE MADE
HV MD HV MD
so you so have
Made a decision already so a decision
So decision you have already made
You have already made a decision, so
Translated by David Vichnar
Tak už ses rozhodl?
Tak ses už rozhodl?
Tak rozhodl ses už?
Už ses tak rozhodl.
Rozhodl už ses tak:
Tak už ses rozhodl.
Už rozhodl ses tak.
Tak ses už rozhodl!
Rozhodl tak ses už
Tak rozhodl ses už
Ses rozhodl už tak
Rozhodl už tak ses
Už tak rozhodl ses
Tak rozhodl tak už rozhodl tak ses
Rozhodl už rozhodl tak rozhodl ses tak rozhodl ses tak rozhodl rozhod
Rozhdl ss tk ses rozhod už ž rzhdl zdh rh z dzh rhdz dzhr tk a s set the z h ro t rzh rzh
rzh o od od od od do do do odo od do od do od o o d o do do do rzhdl s s ta k t z tak
TAK
TK TK TK
tak see tak se ses
Ses už tak rozhodl tak ses už
Tak sem se
Tak už ses tak rozhodl
not even a bit / ani trošku

some people
are a little bit like vienna
            setting time aside
            to drink coffee

reading the printed newspaper and
like –––– nothing –––– was happening

some people
are a bit like vienna
they’re my favourite

something bubbling in the pot
nothing needs to be fulfilled
thank you        it’s enough

some people
you cannot have
even a bit
—
or lose
only halfway
Translated by David Vichnar
někteří lidi
jsou trošku jako vídeň
            vyhradit si čas
            na vypití kávy

četla papírové noviny a
jakoby se –––– nic –––– nedělo

někteří lidi
jsou trošku jako vídeň
to jsou mí nejoblíbenější

něco pobublává v hrnci
nic se nemusí plnit
stačí     díky

některé lidi
nejde mít
ani trošku
–
nebo ztratit
jenom zpola
not even a bit / ani trošku

some people
are a little bit like vienna
            setting time aside
            to drink coffee

reading the printed newspaper and
like –––– nothing –––– was happening

some people
are a bit like vienna
they’re my favourite

something bubbling in the pot
nothing needs to be fulfilled
thank you        it’s enough

some people
you cannot have
even a bit
—
or lose
only halfway
Translated by David Vichnar
někteří lidi
jsou trošku jako vídeň
            vyhradit si čas
            na vypití kávy

četla papírové noviny a
jakoby se –––– nic –––– nedělo

někteří lidi
jsou trošku jako vídeň
to jsou mí nejoblíbenější

něco pobublává v hrnci
nic se nemusí plnit
stačí     díky

některé lidi
nejde mít
ani trošku
–
nebo ztratit
jenom zpola
water level / hladina

we’re not standing
above it
we must not overlook ourselves
in a tub — of concrete

who would be fishing
if they’re a fly themselves

I’ve never seen
a drowning man
but when you came home from work yesterday
I felt like drawing a water level above us
Translated by David Vichnar
nestojíme
nad tím
musíme se nepřehlížet
ve vaničce – s betonem

kdo by lovil ryby
když je muška

nikdy jsem neviděl
topícího se člověka
ale když jsi včera přišla z práce
chtělo se mi nad nás nakreslit hladinu
full english / full english

in puddles
a distilled aftertaste
english breakfast
— spider eggs tomato apples
on
the continent

it’s drizzling
everywhere’s the same
—
thanks for the impossibility

it’s warm and
soluble coffee
in an espresso mug
—
buses are foreign
he talks about the mototecnic
it’s drizzling and
the stage set pretends it’s in the script

with the water level in the river dropping
also the water level in the well drops
we might have an idea what to do about it
if we knew what to do with ourselves
Translated by David Vichnar
v loužích
destilovaná pachuť
anglická snídaně
– pavoučí vejce rajská jablka na
kontinentu

mrholí
všude je stejně
–
díky za nemožnost

je teplo a
rozpustná káva
v hrnku na espresso
–
autobusy jsou cizí
vypráví o mototechně
mrholí a
kulisy si hrají na scénář

když klesne voda v řece
klesne voda ve studni
možná bychom tušili co s tím
kdybychom věděli co se sebou
at the confluence of rivers / u soutoku řek

paddles scraping the bottom
it would’ve been easier to get out
to carry the boat
they’d also been sitting long enough
cracks in the hull

according to the map they
should’ve long been there
reeds drying resignedly
dangerous enemies
all their heads on stakes
or they’re no longer dangerous

a seagull flew past them
it meant nothing
and even if

at the confluence of rivers
there used to be an execution ground
they recognised it
as when passing by
they just felt like
taking their heads off
letting them float on the current
Translated by David Vichnar
pádla škrábala o dno
bylo by snazší vystoupit
vést loď
taky už byli přesezení
praskliny v trupu

podle mapy tam
měli dávno být
rákosy rezignovaně usychaly
nebezpeční nepřátelé
všichni mají hlavy na kůlech
nebo už nejsou nebezpeční

proletěl kolem nich racek
nic to neznamenalo
a i kdyby

u soutoku řek
bývalo popraviště
poznali to
protože když tudy proplouvali
měli už jen chuť
odložit si hlavy
do proudu
ambition / ambice

first we should’ve tried to build a wall
before we started building the tower

I thought we’d run out of power
not that our tongues would get confused
and we’d be scattered across the land
— to live beyond impenetrable frontiers

to declare war
on the basis of similar sounds and words and
parse trees growing
from the same soil but
—
different sentences

to declare one war and another and
words at each of their beginnings

you sat by the rounded stone
remembering how you talked on the forest path
in proto-indoeuropean and joyfully
— he told you about how the water came to the village
just when they’d put down their shovels and the elders decided
they’d look for springs elsewhere
he told you fables about cattle threshings and snow leopards
sonnet after sonnet like bricks
you hadn’t yet learned how to burn
Translated by David Vichnar
měli jsme první zkusit postavit zídku
než jsme se pustili do stavby věže

myslel jsem že nám dojde síla
ne že se nám zmatou jazyky
a budeme rozehnání po zemi
– žít za neprostupnými hranicemi

vyhlásit válku
na základě podobných zvuků a slov a
syntaktických stromů vyrůstajících
z téže půdy ale
–
rozličných vět

vyhlásit válku a další a
na každém jejím počátku slova

sedělas u oblého kamene
vzpomínala jak jste si povídali na lesní cestě
praindoevropsky a radostně
– vyprávěl ti o tom jak voda přišla do vesnice
právě když odložili lopaty a starší rozhodli
že budou hledat prameny jinde
vyprávěl ti bajky o mlácení dobytka a irbisech
sonet za sonetem jako cihly
které jste ještě neuměli vypálit
serotonin / serotonin

flashes of dance like flashes of gunshots
like flashes of explosions
beats are carpet raids
fleeting touches of ecstasy

the fall seems inevitable —
we were building a house on sand
our ankles its flimsy foundations
the bass vibrations test the solidity

the parquet is a mattress on parquet
of an old viennese apartment
through your gaze I perceive more acutely
than through my own tired eyes

the strobe pulls us out of the tunnel
we’re life that’s closest to the night sky
we’re closer to ourselves than can be borne
your scent is the fourth dimension

you dance like a rotating tesseract and I want to become
the cameras — in every moment
capturing you from every angle
which you deem important

— I want to sample some whitman for you —
to really travel through the editing
the rim of the snare drum knocks like a typewriter
when the content doesn’t matter

you can say anything in the noise
we don’t get along today because of the surroundings
everything around us is liberating
— people have no obligation to laugh whatsoever
Translated by David Vichnar
záblesky tance jako záblesky výstřelů
jako záblesky výbuchů
beaty jsou kobercové nálety
letmé doteky extáze

pád se zdá nevyhnutelný –
stavěli jsme dům na písku
naše kotníky jeho chabé základy
vibrace basů testují pevnost

parket je matrace na parketách
starého vídeňského bytu
skrz tvé pohledy vnímám ostřeji
než skrze mé unavené oči

stroboskop nás táhne z tunelu
jsme nejbližší život noční obloze
jsme sami sobě blíž než se dá snést
tvoje vůně je čtvrtá dimenze

tančíš jak rotující teserakt a já se chci stát
kamerami – každým momentem
tě snímat ze všech úhlů
které považuješ za důležité

– chci ti samplovat whitmana –
opravdu cestovat střihem
ráfek virblu klepe jako psací stroje
když nezáleží na obsahu

v tom hluku se dá říct cokoliv
dneska si nerozumíme kvůli prostředí
všechno okolo je osvobozující
– lidé se vůbec nemusí smát
ciggies without filter / startky bez filtru

too fine a net — we won’t get through
sunday was sifting the flour
clean the old cabinet a little
put the dust away in a box

there’s sowing time and then there’s sowing time
the harvest will come with autumn
warnings come knocking at the door as
cold mornings in london don’t —
breakfast ritual
makes us human

who’ll have some coffee
all of us would rather

whenever they told us
these were stories not touches

we cannot —
there’s nothing to do but get up and
walk through the masaryk quarter
—
trolleybuses with signs pass me
out-of-service ride
out-of-service ride
all change — and get a ride
Translated by David Vichnar
příliš jemná síťka – neprojdeme
neděle prosívala mouku
trochu očistit starou skříň
prach si schovat do krabičky

je čas setí a je čas setí
sklizeň přijde s podzimem
varování vráží do dveří jak
chladná rána v londýně nez –
rituál snídaně
udělá z nás lidi

kdo si dá kávu
raději všichni

když nám vyprávěli
byly to příběhy nikdy dotyk

nemůžeme –
nezbývá než vstát a
procházet masarykovou čtvrtí
–
míjí mě trolejbusy s nápisy
manipulační jízda
manipulační jízda
přesednout – a nechat se vézt
board games / deskovky

he told me in a few years
I’d start drinking sugar-free coke —
the watershed moment comes round 30
he said he was a bad sleeper and
how I wouldn’t be able to eat nonsense

you feel sorry for almost everyone
especially us
— you’re gonna live a long life
and you gotta take care of yourself

poets play board games
then honza těsnohlídek wrote me that I’m
supposed to fix it or
I’ll be in trouble for the rest of my life

it’s all too obvious
it’ll be too late
when you describe it as a walk
but you’ll be walking away forever

sometimes flowers just grow
outside the garden and without a watering can
— any rain can be crucial

before the pyre burned out
in front of the condemned woman’s cottage, a henbane
and right next to it, a parsley
winter’s away, you see
and right next to it, a parsley
winter’s gone, you see
Translated by David Vichnar
říkal mi že za pár let
začnu pít kolu bez cukru –
kolem třicítky se to láme
říkal že špatně spí a
nebudu moct jíst nesmysly

je ti líto skoro všech
zejména nás
– budeš žít dlouho
a musíš o sebe pečovat

básníci hrají deskovky
pak mi honza těsnohlídek psal že to
mám urovnat nebo
budu mít do konce života problém

je příliš zjevné
že už bude pozdě
když to popíšeš jako procházku
ale budeš pořád odcházet

občas kytky jen tak rostou
mimo zahradu a bez konve
– každý déšť může být zásadní

než dohořela hranice vyrostl
před chatou odsouzené blín
a hned vedle petrklíč
zima už je pryč
a hned vedle petrklíč
zima už je pryč
labour productivity / produktivita práce

the plan says it’s time to create
inspire others with your gusto

tapping keyboards build totems
how much they connect us
to sit here for so long
— there’s no centre where the fire could burn

an hour ago you rose next to a man
you hate
but you’ll send the files today

we’ve appropriated the terms of dystopias
proper nouns are redundant
and their ownership has been modified
in a contract we never fully understood
Translated by David Vichnar
plán říká že je čas tvořit
s chutí inspirujte druhé

klepání klávesnic staví totemy
jak moc nás spojují
abychom tu seděli tak dlouho
– není střed kde by mohl hořet oheň

před hodinou jsi vstala vedle muže
kterého nenávidíš
ale ty soubory dnes pošleš

osvojili jsme si výrazy z dystopií
vlastní jména jsou nadbytečná
a jejich vlastnictví upraveno
ve smlouvě které jsme nikdy plně nerozuměli
the poster boy / kluk z plakátu

he wanted to be a role model for himself

he wanted to stare at the surface
but he couldn’t stop rippling it

they told him it was good to keep in touch with reality
— people learned from a shibboleth
that you can look the truth in the eye
they’re describing the shadows’ sharper outlines
while he sees himself

it’s almost midnight
no one writes
—
he wanted to be a poster boy
but he was hardly a photo boy
Translated by David Vichnar
chtěl být vzorem aspoň sobě

chtěl hledět do hladiny
ale nemohl ji přestat čeřit

říkali mu že je dobré udržet si kontakt s realitou
– lidé se naučili z floskule
že se dá dívat pravdě do očí
popisují ostřejší obrysy stínů
zatímco on vidí sebe

je skoro půlnoc
nepíše nikdo
–
chtěl být kluk z plakátu
ale byl sotva kluk z fotky
every morning in the same river / každé ráno ve stejné řece

The seasons still exist if you take a proper look.
Just need to find the rhythm. They’re austere, ungrateful. Which one is your home?

My home doesn't want you to admire it. Just looks at you quizzically.
Doesn’t accept gifts. I don’t want to play that game, you owe me nothing.

The home’s inhabitants call themselves family out of habit.
On Sundays, after lunch, they take long walks.

Uninhabited homes remain silent, despite still forming a village.
At least what all the pocket maps believe.

Birds glide through the water. Even an intruder can look gorgeous.
Almost as if in their proper place. Every morning in the same river.
Translated by David Vichnar
Roční doby ještě stále existují, když se pořádně rozhlédneš.
Stačí najít rytmus. Jsou strohé, nevděčné. Která z nich je tvůj domov?

Můj domov nechce, abys ho obdivoval. Jen se tázavě dívá.
Nepřijímá dary. Tu hru nechci hrát, nic mi přece nedlužíš.

Obyvatelé domova si ze zvyku říkají rodina.
V neděli po obědě chodívají na dlouhé procházky.

Neobývané domovy mlčí, i když pořád ještě tvoří vesnici.
Aspoň si to myslí všechny kapesní mapy.

Ptáci proplouvají vodou. I vetřelec může vypadat krásně.
Skoro jako kdyby byl na svém místě. Každé ráno ve stejné řece.
self-portrait with a critical gaze / autoportrét s kritickým pohledem

A person as a natural disaster. Never returns for the keys.
Even goes outside without makeup. Talks to plants in a language
they don’t understand. But tell me something.

Tell me, how do you look when I close my eyes?
In a world of action, don't forget to breathe.
Write it on my palm, in a diary, and in stone.

Emotional bonds towards geological layers?
There wasn't time for that, there the living outnumbered the dead,
and on cue, everyone was gasping for breath.

Oxygen with a story, a chemical element thrown out of the nest.
None of the borrowed air returned,
and no other word to be swallowed.
Translated by David Vichnar
Člověk jako živelní pohroma. Nikdy se nevrací pro klíče.
Dokonce i chodí ven bez líčení. Mluví na rostliny řečí,
které nerozumí. Něco mi ale řekni.

Řekni mi, jak vypadáš, když zavírám oči?
Ve světě činu se nezapomeň nadechnout.
Napiš mi to do dlaně, do diáře a do kamene.

Citové vazby ke geologickým vrstvám?
Nebyl na to čas, živých tam bylo víc než mrtvých
a všichni na povel lapali po dechu.

Kyslík s příběhem, chemický prvek vyhozený z hnízda.
Nikdo nevracel půjčený vzduch
a žádné jiné slovo nešlo spolknout.
last travelogues / poslední cestopisy

Foreign memories of my presence. The future is endangered. As a child, I knew more about the past, then I fell silent due to lack of evidence.

What follows is a celebration of enthusiastic pedantry. We stand and recite the little we know about the lives of animals we haven't yet managed to exterminate, and about their burning homelands.

And what about plants, how do you describe what I look like to a flower?
My eyes change colour to match it. Are we edible? Is life edible? And what colour is love?

I write notes on invalid tickets. The heart of a blue whale beats only twice a minute, beating an alarm. Leaves space for foreign messages too. For rivers flowing into the sea. The sea has nowhere to flow. How long does such a river live? At the end of the world, an in-between space. Just beyond the grid.

Rivers only speak to each other at the end of their journey from inland. They ask: Would you like it if you met yourself in a dead-end? And what colour is love? Stitching the banks together like a homework assignment, a permanent residence in the in-between might not be enough. For now, we simply exist, letting balloons filled with their own tissue into the air. Forgetting space? It's a promising beginning of the end.

The world turned, and suddenly everyone was an expert. One by one, they passed to the other side of the edge. The air took its toll along the way. At the end of the world, there’s an in-between space where no one falls into hibernation anymore.

On the edge of the map live only men who eat nothing but the meat of animals they’ve hunted themselves. Even there, the future of the female lineage exists, as does the past and present, by the way. The poems here don’t know their own language, but they repeat themselves in order to save time. The hunter and the prey don’t speak to each other.
Translated by David Vichnar
Cizí vzpomínky na moji přítomnost. Budoucnost je v ohrožení. V dětství jsem o minulosti věděla více, potom jsem se odmlčela pro nedostatek důkazů.

Následuje slavnost nadšeného puntičkářství. Ve stoje přednášíme to něco málo, co víme o životech zvířat, která jsme nestihli vyhubit, a o jejich hořících domovinách.

A co rostliny, jak popsat květině, jak vypadám? Moje oči mění barvu, aby se s ní sladily. Jsme k jídlu? Je život k jídlu? A jaké barvy je láska?

Píšu si poznámky na neplatných vstupenkách. Srdce plejtváka obrovského bije jen dvakrát za minutu, bije na poplach. Nechává prostor i pro cizí odkazy. Pro řeky, které ústí do moře. Moře nemá kam ústit. Jak dlouho taková řeka žije? Na konci světa je meziprostor. Hned za mřížkou.

Řeky spolu mluví až na konci cesty z vnitrozemí. Ptají se. Líbila by ses sama sobě, kdyby ses potkala ve slepé uličce? A jaké barvy je láska? Sešívání břehů jako domácí úkol, trvalý pobyt v meziprostoru nemusí stačit. Zatím jen tak jsme, pouštíme do vzduchu balonky, které jsme předtím vyplnily jeho vlastní tkání. Odmyslet si prostor? Je to slibný začátek konce.

Svět se otočil a všichni byli experti. Po jednom procházeli na druhou stranu okraje. Vzduch si u cesty vybíral daň. Na konci světa je meziprostor, kde už nikdo neupadá do zimního spánku.

Na okraji mapy žijí jen muži, kteří jedí výhradně maso zvířat, která sami uloví. I tam je budoucnost rodu ženského, mimochodem stejně jako minulost a přítomnost. Zdejší básně neznají vlastní jazyk, ale opakují se, aby zachránily čas. Lovec a kořist se spolu nebaví.
last travelogues (II) / poslední cestopisy (II)

A wave rushes down the slope. Through the garden of imperfection runs a dividing line.
It doesn’t run, it’s just there. Roses, lilies of the valley, and flags grow there. Time is palpable there.
The landscape birthed it. What’s the wave doing on the slope?

We dry the landscape, shorten the lengths of rivers, and on weekends we go to nature
in order to pierce it with our gaze. Maybe to the sea, that exiled territory.
In the forest, we stretch out roots, discard uniforms. Inside the uniforms, there’s no one.

In the back seat, we write stories of those who speak, and those
who therefore are not heard. A forgotten head wanders the surroundings.
It chose me. It chose us. It’s colour-blind.

The rewritten stories refuse to get out of the car. They want to tell us about love
in a broad spectrum of colours, to bathe in still water between continents.
What have we done to deserve their boundless interest?

The garden dreams of leaves of grass. Time seeps through their scent.
We act by movement. My left hand finds the right and stops it.
Beyond the forest, there’s another forest. The index finger is a border crossing.
Translated by David Vichnar
Vlna se řítí ze svahu. Zahradou nedokonalosti, přes kterou běží dělicí pruh.
Neběží, je tam. Rostou tam růže, konvalinky a vlajky. Je tady cítit čas.
Porodila ho zdejší krajina. Co dělá vlna na svahu?

Sušíme krajinu, zkracujeme délky řek, o víkendu rádi jezdíme do přírody
probodávat ji pohledem. Třeba k moři, k tomu vyhoštěnému území.
V lese natahujeme kořeny, odhazujeme uniformy. Uvnitř uniforem nikdo není.

Na zadním sedadle sepisujeme příběhy těch, kteří mluví, a těch,
kteří proto nejsou slyšet. Okolím se toulá zapomenutá hlava.
Vybrala si mě. Vybrala si nás. Je barvoslepá.

Přepsané příběhy odmítají vystoupit z auta. Chtějí nám vyprávět o lásce
v širokém barevném spektru, koupat se ve stojaté vodě mezi kontinenty.
Čím si zasloužíme jejich bezbřehý zájem?

Zahradě se zdají stébla trávy. Čas prosakuje jejich vůní.
Jednáme pohybem. Moje levá ruka najde pravou a zastaví ji.
Za lesem je další les. Ukazováček je hraniční přechod.
a soundtrack / border crossing / zvuková stopa / hraniční přechod

On my own feet, to the edge of the continent. Against the light, to fool the winter.
The borders watch me and remain in silent agreement with the arrival of excessive darkness.

I stand with my back to the voices, sit on the roadside with my back to the music.
Even the river dives into the sound, not wanting to be seen.

Not even the continent exists until you imagine it.
Until you let it into your ribcage.

You have to do it before it bursts open.
I have to pinch myself to feel something.

The border has a fever and clenches its fists,
to drown out the emerging bridge.
Translated by David Vichnar
Na vlastních nohou na kraj kontinentu. V protisvětle, abych ošálila zimu.
Hranice mě pozorují a mlčí na znamení souhlasu s příchodem přílišné tmy.

Stojím zády k hlasům, na kraji silnice si sedávám zády k hudbě.
I řeka se noří do zvuku, nechce být vidět.

Ani světadíl neexistuje, dokud si ho nepředstavíš.
Dokud si ho nepustíš do hrudního koše.

Musíš to udělat, než se to rozpukne.
Musím se štípat, abych něco cítila.

Hranice má horečku a zatíná pěsti,
aby přehlušila vynořující se most.
a different kind of animal / Jiný druh zvířete

Where are you from? We're all from the womb. Or from the mother, if that sounds better to you.
Language doesn't reach into the womb, there rhythm rules. The other nutrients submit to it.

Then space takes over our bodies. Space belongs to the system.
First names, please, are not to be translated.
Other animal species won’t respond to them.
No one knows the name of the womb.
Translated by David Vichnar
Odkud jsi? Každý jsme z dělohy. Nebo z matky, pokud je ti to takto příjemnější.
Jazyk do dělohy nesahá, vládne tam rytmus. Ostatní živiny se mu podrobují.

Pak naše těla přebírá prostor. Prostor patří systému.
Křestní jména prosíme nepřekládat.
Ostatní druhy zvířat na ně pak neslyší.
Jméno dělohy nikdo nezná.
every day I write down what I'm grateful for / Každý den si zapisuju, za co jsem vděčná

In the morning, we talk about how to settle new territories
so that rearranging the tissues won’t hurt. History intentionally left that out.

History doesn’t stand in line at offices.
No one knows where it actually lives or where it comes from.

In the evening, I go out among people
and no one asks where I'm from.
Translated by David Vichnar
Ráno se bavíme o tom, jak zabydlovat nová území tak,
aby je přeuspořádání tkání nebolelo. To nám dějiny schválně neřekly.

Dějiny nestojí fronty na úřadech.
Nikdo netuší, kde vlastně bydlí a odkud přicházejí.

Večer jdu mezi lidi
a nikdo se neptá, odkud jsem.
night connection / noční spoj

1.

The angels of our places have no gender,
yet they bear male names.

They travel by night transport, dwell in language.
They never occupy foreign shells –

roots don’t move anywhere.
Only rarely do they pray.

2.

The gods of our places watch foreign breaths from afar.
They say they are most visible in the dark.

On the margins of their duties, they write books about beauty,
of which no one has ever heard.
Translated by David Vichnar
1.

Andělé našich míst nemají pohlaví,
přesto nosí mužská jména.

Cestují noční dopravou, pobývají v jazyce.
Nikdy neobsazují cizí škeble –

kořeny se nikam nestěhují.
Modlí se jen málokdy.

2.

Bohové našich míst z dálky pozorují cizí dechy.
Ve tmě jsou nejlépe vidět, říkají.

Na okraj svých povinností píší knihy o kráse,
o které nikdo neslyšel.
journey of a private moon / putování soukromého měsíce

Can it be during the day?
At night, the light must be watched over.

Drawing portraits of the wind on skin with a finger, just like that, quickly.
Out loud and without outlines. That’s probably how the last swallows see it.

The periphery takes the lead. The elements make up stories,
and then they start believing them. The moon goes on a roundtrip.

Perhaps even trust. The wind doesn’t look to the sides.
It tries to send the whole world home.

The moon has completed its full orbit.
Not a single kiss missed its mark.
Translated by David Vichnar
Jde to i přes den?
V noci se musí hlídat světlo.

Kreslit prstem na kůži portréty větru, jen tak narychlo.
Nahlas a bez obrysů. Tak to asi vidí poslední vlaštovky.

Periferie jde do vedení. Živly si vymýšlejí příběhy,
pak jim začínají i věřit. Měsíc putuje na otočku.

Možná i důvěřovat. Vítr se nedívá do stran.
Snaží se poslat celý svět domů.

Měsíc udělal plný oběh.
Žádný polibek nepadl vedle.

David Vichnar

- Czech Republic -

Translated by David Vichnar

I Love My Grandmother More Than Young Women / I. Miluji svou babičku víc než mladé dívky

II Love My Grandmother More Than Young Women / II. Miluji svou babičku víc než mladé dívky

III Love My Grandmother More Than Young Women / III. Miluji svou babičku víc než mladé dívky

IV Love My Grandmother More Than Young Women / IV. Miluji svou babičku víc než mladé dívky

WHAT YOU WERE BORN FOR (Excerpts) / K ČEMU JSTE NA SVĚTĚ (Úryvky)

weather / počasí

march / březen

hotspot / hotspot

strategy / strategie

cornelian / karneol

inside and outside / vnitřek a vnějšek

february / únor

four rivers / čtyři řeky

spectrum / spektrum

wind-fallen trees / polom

invisible animals / neviditelná zvířata

everest / everest

hunting season / lovecká sezóna

a night in henry’s pocket / noc v henryho kapsičce

delta / delta

lake / jezero

come closer / pojď blíž

Summer / léto

malherido / malherido

/ / / / / / /

/ / / / / / /

(R. Strasse 87) / (R. Strasse 87)

/ / / / / / /

E-Minor / e moll

G-Minor / g moll

Allusion / Aluze

Instructions for contact / Návod na kontakt

Leaves / Listy

Optimists learn English / Optimisti se učí anglicky

A traitorous government has resigned in Poland / V Polsku padla vlastizrádná vláda

Say yes to the devil / Řekni ďáblovi ano

Hell / Peklo

I once heard / Jednou jsem slyšel

I’m going out to enjoy some goulash / Jdu na gulášek

I’m not missing anything / Nechybí mi nic

Every day / Každý den

You don't fall in love with the same Nela twice. / Nezamiluješ se dvakrát do stejné Nely

L G / L G

xxx / xxx

XXX / XXX

// / //

not even a bit / ani trošku

not even a bit / ani trošku

water level / hladina

full english / full english

at the confluence of rivers / u soutoku řek

ambition / ambice

serotonin / serotonin

ciggies without filter / startky bez filtru

board games / deskovky

labour productivity / produktivita práce

the poster boy / kluk z plakátu

every morning in the same river / každé ráno ve stejné řece

self-portrait with a critical gaze / autoportrét s kritickým pohledem

last travelogues / poslední cestopisy

last travelogues (II) / poslední cestopisy (II)

a soundtrack / border crossing / zvuková stopa / hraniční přechod

a different kind of animal / Jiný druh zvířete

every day I write down what I'm grateful for / Každý den si zapisuju, za co jsem vděčná

night connection / noční spoj

journey of a private moon / putování soukromého měsíce