MEHWA

Your letters fall like fine flakes

of pear blossom severed by the wind

three times. When I survey my room

I fail to find its right compare.

All that you write is like

nothing that is here before my eyes.

As they are fairer, your lines grow still more silent

as though the forms of distance and of beauty

were the same. And so your pages, each on each

I tie up with the leavings of green silk

and store with other things inside a coffer.

How I enjoy going through that box of words!

Since you left, your steps are silenced

by a thread of flowing fabric.

I only stitch at night. To writing I sit down

when darkness fitly meets with windlessness

in the deep. I smoothe and tilt the lampshade

and spread the ink. The paper on the table

is whiter than my face’s white foundation

And even this is part of writing!

Do I not know… Or at least the shade

of paper, pen, each letter and the sleeve

that rustles, the head that bends

over our distance! Let at least the shade

of this hand placing letters on this paper

become a particoloured butterfly that folds

at last into the pleats and doublings of your clothes.

Or into a dragonfly! Or rain or cries or another shade,

or anything at all – it is now so late!

Translated from Czech by Justin Quinn

MEHWA

Tvé dopisy jsou tenké jako plátky

hrušnových kvetu, které trikrát

oderval vítr. Když rozhlížím se po svém pokoji

marne k nim hledám vhodný prímer.

To, co mi píšeš, není podobné

nicemu z toho, co mám na ocích.

Cím krásnejší, tím tišší jsou tvé rádky,

jako by dálka s krásou mely stejnou tvár.

A tak tvé listy, jeden na druhém,

svazuji zbytkem zeleného hedvábí

a vkládám do truhlice vedle jiných vecí.

Ráda si prohlížím tu skrínku se slovy!

Cos odešel, i nit plynoucí látkou

dovede prehlušit tvé kroky, v než tak doufám.

Šiju jen v noci. Ke psaní si sedám,

když tma se v hloubce shodne s bezvetrím.

Stínítko lampy uhladím a sklopím,

rozetru inkoust. Papír na stole

je belejší než lícidlo

na mojí tvári. I tohle patrí k psaní!

Vždyt vím… Tak tedy aspon stín

papíru, pera, písmen, rukávu,

jenž šustí, hlavy, co se sklání

nad naší dálkou! At tedy aspon stín

ruky, co klade písmo na papír,

v pestrého motýla se zmení

a k záhybu tvých šatu dolétne.

A nebo ve vážku! V déšt, štekot, jiný stín,

v cokoli, je tak pozde!